Co dokáže
teplo v horách

perex

Miluješ hory? SMIŘ SE S mrazivOU nocí a nech si zdát o pevné firnové stopě, KTERÁ TĚ DOVEDE až k vrcholovému kříži.
Miluješ teplo? V CHORVATSKU NEBO U BALATONU JE TAKY PĚKNĚ.

Kredity

T: STANDA „SANY“ MITÁČ F: S. Mitáč, Milan Baier (2x)
| červenec 2017

Text 1

NEJVYŠŠÍ SÁZKA

Sotva se rozednilo, firnový hřeben začal ožívat. Odhazuješ do údolí kusy walliské ruly a snažíš se hluboko pod mokrou sutí vyškrábnout nějakou spárku, která ještě drží, a použít ji k jištění sebe a parťáků. Po firnové převěji nad tebou se jít nedá – mohla by se s vámi utrhnout celá, je moc teplo. Přestože jsi ve výšce 4300 metrů, máš na sobě jen dvě vrstvy oblečení. Tohle není normální červen, ale ten letošní.

„Všichni jsme zbystřili. Koukáme na meteostanice jako blázni. Ten nástup teplejších roků vypadá hodně drasticky. Teď uvidíme, co bude dál,“ říká Pavel Karda, který se odstěhoval do Alp, kde pracuje pro lyžařské středisko nad Saas Fee jako odborník na umělé zasněžování. S kolegy dělají sněhová měření skoro každý den a letos mezi nimi padají nejvyšší sázky, o kolik metrů ustoupí ledovec. Někdo říká o padesát.

Ve švýcarském Wallisu letos slezl z ledovců téměř všechen zimní sníh, ještě než vůbec začalo astronomické léto. Jasně, extrémně teplý červen může být výjimečná situace a dlouhodobě nemusí nic znamenat. Každopádně člověka ponouká k zamyšlení: „Jak by se změnilo horolezectví v Alpách, kdyby tenhle trend pokračoval dál?“

Jak se dočteš v článku, ubyl by nám prostor i čas na hraní.

FULL WIDTH FOTKA

– Täschhorn 2017: na bezpečný pohyb máš čas do sedmi ráno, pak všechno ožije. –

Gale 1

Text 2

ALPINISTI V KAŠI

Co způsobují vyšší teploty v horách?

.
.

1. Místo schodů utrpení

Ani tvrdý, ani měkký – tak by se dal popsat ideální alpský firn (přes noc zmrzlý sníh, pozn. aut.), který v sezóně vynáší horolezce na jejich vysněné vrcholy. Pokud je ale v noci nad nulou, můžeš na extázi zapomenout a připravit se na galeje. Pokračuje Milan Baier, borec z Brna, který už vylezl 48 čtyřtisícovek:

„Když v noci nemrzne, tak je to strašně nebezpečný. My jsme měli tenhle problém při výstupu na Bishorn, což je normálně choďák s rukama v kapsách. Pokud můžu říct svůj názor, tak je to totální průšvih. Člověk normálně vychází brzo ráno, aby šel po zmrzlým firnu a nastoupal výšku. Jenže, když nemrzne, je to utrpení. Teď už jsem zestárl a zmoudřel, takže pokud hlásí nulovou izotermu nad 4000 metry, tak už na ledovcové hory ani nevyjíždím.“

Zoufalá šance, jak problém řešit, by pak mohla být vstávat ještě dříve. Posunout budíček z obvyklé čtvrté ranní na druhou noční a absolvovat celý výstup za tmy, kdy je největší šance na pevný svah nebo hřeben. Jenže, kdo by jezdil do Alp kvůli chození potmě… To je lepší vyvalit se na pláži.

CITÁT 1

„Vstávat ještě dříve? To už snad ani nejde…“

Text 3

2. Měkký znamená nebezpečný

Samotné brodění měkkým sněhem tě nezabije. Hodně ale zpozorni na strmém firnu, který se kolem tebe začne rychle oteplovat. Podle červnového čísla švýcarského měsíčníku die Alpen loni zemřelo ve Švýcarsku během vysokohorských výstupů 31 alpinistů, předloni 24. Nárůst o sedm lidí nemusí dlouhodobě nic znamenat, důležitější je, že dvě třetiny všech nehod se staly v srpnu za relativně dobrých podmínek a během slunečných dní. Proč? Docházelo ke zřícení lidí z důvodu tepla a nestabilního firnu – píšou v die Alpen.

Americký alpinista Mark Twight v knize Extreme Alpinism (příručka hlavně pro zimní lezení v horách, pozn. aut.) radí jednoduchou věc – pokud teplota stoupne během mixového výstupu nad nulu nebo začne dokonce pršet, pro přežití máš jedinou možnost: „Mazej dolů!“

Měkký sníh – to je taky občasné překvapení

BANNER I SE ČTVERCEM

Text 4

3. Chaty na hloupých místech

Proč tu chatu vyhnali takhle vysoko nad ledovec? Řekneš si v první chvíli, když začneš svírat v rukou první příčky jednoho z desítek žebříků, které na ni vedou. Když se pak ale doma podíváš na historické fotky, zjistíš, že třeba chatu Konkordia postavili rozumně, tedy padesát metrů nad ledovec Aletsch – infografika tady. Ten akorát od roku 1877 ztratil 100 metrů svojí mocnosti. (Pro představu – na výšku zmizel jeden pražský Petřín, pozn. aut.)

Když jdeš dnes třeba normální cestou na Lauteraarhorn, už se ti ani nechce stoupat z ledovce strmým suťovým svahem, abys přespal na chatě nebo v bivaku. Obě stavby jsou tak vysoko nad tebou, že možná raději přečkáš noc ve stanu na ledovci. Podobně je to u většiny chat, na které se chodí z ledovce – ztrácejí svojí strategickou polohu.
.

Cesta na chatu Konkordia, Švýcarsko

 

4. Jiné cesty na jiné hory

Alpy bez sněhu – to si snad ani nepředstavovat. „To by se mi fakt nelíbilo. Už teď, když vidíš jenom šedý hnusný morény, tak to není hezký,“ říká horal Jakub Cejpek, který na čtyřtisícovky začal jezdit po roce 2005. „Nepřipadám si fundovaný hodnotit, jestli je na horách tepleji než dříve, ale osobně vidím rozdíl na Grossglockneru, kam chodím často… Tam je to každý rok horší a horší. Na nástupu vidíš, že i za ten tvůj krátkej život se to výrazně změnilo. K ledovci jdeš pořád hloubš a hloubš. Je to smutný, no,“ říká Jakub.

Změny podmínek v horách během svého lezeckého života vnímá i alpinista Pavel „Bača“ Vrtík. „Třeba před dvaceti lety v Alpách bývaly nejlepší podmínky v březnu. Pak najednou začaly být dobrý podmínky na podzim, tak se všechny akce začaly přesouvat na konec září. Každopádně, ten neustálý vývoj se mi zdá super, protože lidi by jinak zkoprněli.“

Audio Baca

Text doplnek

Největší rozdíly pak zaznamenáš, když čteš vyprávění o Matterhornu z doby prvovýstupce Whympera kolem roku 1865 – je to detektivka plná dramatických sněhových bouří uprostřed léta, namrzlých skal, neustálého mraku kolem hory… O čem to ten chlapík mluví? Letos v červnu už bylo na Matterhorn tak 15 vrcholových dní a lidé traverz koncem léta běžně chodí bez nasazení maček (výstup Lvím hřebenem a sestup hřebenem Hörnli). Výjimeční jedinci jsou dnes schopni horu dokonce přeletět – Kilian Jornet vyrazil v keckách od kostela v Breiul-Cervina ke kříži na vrcholku Matterhornu a za dvě hodinky 52 minut byl zpátky dole na náměstí. Běžel na tu samou horu, jakou kdysi dobýval Whymper? Těžko říct, musíme vzít v úvahu, že Whymperovi mohly podmínky připadat horší také z důvodu, že se nemohl opřít o předpověď počasí.

Vrcholy, na které se dříve chodilo mixovými hřebeny, se na podzim nemají jak bránit – stává se z nich suchá a lehká skalní nuda. Ztrácejí své kouzlo a obtížnost. Naopak, některé staré normálky (třeba na Täschhorn) jsou už teď kvůli úbytku ledovce neprůchozí. Snad to nedopadne tak, že z Weisshornu se stane Steinhorn a z Monte Rosy Monte Negrina.

Tohle je ten slavný hřeben na Weisshorn? (září 2016)

.
.
5. Zadržet vodu pro ostatní

Teplé hory akumulují málo vody – to se samozřejmě netýká jen alpinistů. Spíš úplně všech. Po mírných zimách chybí pořádná zásoba sněhu, který pomalu taje celý rok. Když je ho málo, nemají řeky z čeho brát. Hodně vody v horách spotřebují také skiareály na umělé zasněžování:

„Nám jde hlavně o ledovec, kde se lyžuje – o sněhovou pokrývku, která není. Potřebuju tam mít po zimě aspoň tři metry sněhu, který tám prostě nemám. Vyjednali jsme zahájení zasněžování na ledovci – jinak nám odtají přechody z ledovce na skály, kde bychom museli začít stavět nějaký drahý plovoucí mosty… Potřebujeme vodu dostat zpátky nahoru pomocí čerpadel a pak tam budeme vyrábět sníh, abychom ten ledovec vlastně přikryli. Teď ve výšce 3 500 m n. m. zasněžujeme ledovou jeskyni a jen kvůli ní vzrostou výdaje o 100 000 CHF ročně, “ popisuje Pavel Karda tohle skoro až zoufalé řešení. Na situaci neexistují žádné příručky, a tak si v Saas Fee zkouší s kolegy poradit sami i za cenu toho, že voda může chybět někde jinde.

Zajímavé hospodaření s vodou můžeš vidět i vedle přes kopec. Ve vesnici Ottawan, která se nachází pět kilometrů od velkého ledovce Mellich, místní lidi zalévají trávu kropením. Je to bizarní pohled – závlahy na alpské louce těsně pod obrovskou zásobárnou – masivem Monte Rosa, který posílá vodu do řeky Rhôny. Jenže, ve Wallisu poslední dobou méně prší, a tak místní obyvatelé svým zeleným loukám chtějí „trochu pomoct“.

Kropení trávy pod ledovcem, Ottawan, Švýcarsko (jaro 2017)

Galerie 1

Text 5

Za pozdní příchod strženi lavinou

Příhoda, která se stala Milanu Baierovi

„Na čtyřtisícovku Dürrenhorn jsme lezli na rozhraní května a června. A proletěli jsme se 250 výškových metrů v mokrý lavině (nákres). Důvod byl naprosto jednoznačnej – zjistili jsme, že už je to moc měkký a rozhodli jsme se vrátit a zkusit to další den ještě dřív – ve dvě hodiny ráno. Začali jsme setupovat. Nejnižší borec z družstva ale strhl lavinu. Z 8500 kroků udělal jeden špatně. „Ty, já jsem si řekl, že udělám ještě čtyři kroky a pak se odcvaknu a půjdu sólo,“ řekl nám pak po nehodě. Jenže z těch čtyř kroků udělal jen dva a pak už jsme letěli všichni.

Jeden kluk si natáhl stehenní sval, ale byl zvyklej z basketu, takže to na chatu dokulhal. Mně tam zůstal cepín (a zachránil utržení ramene) a jednomu borci druhej vyrazil mačkou umělej zub. Šel pak doma k zubaři a povídá: „Pane doktore, já mám od vás dva měsíce novej zub a on už mi vypadl.“ Zubař si mohl ukroutit hlavu, že se mu to za 15 let nestalo… No, byly z toho historky, ale upřímně musím říct, že mám radost, že jsme to hlavně přežili. Teď už to děláme jinak – když jsme v podobně exponovaném terénu, tak si jdeme každej na svý triko.

Za fotku dole jsem vyhrál třídenní pobyt v Malých Karpatech – umístil jsem se v soutěži „Nejšťastnější fotka mého života“ vedle záběrů dětí v rozkvetlých pampeliškách…“

FULL WIDTH 2

– Milan Baier: „Nejšťastnější fotka mého života“ –

Audio

Hýbeš prstama? Tak vypadni z laviniště! – M. Baier

Text 6

TEPLÉ ALPY
Kdyby nárůst teplot pokračoval…

Léto – zbytky ledovců tají i v noci, lámavé skály, přes den vedro, kolem poledne mimo stín na umření, málo vody v řekách. Nutnost zavlažování i v horských údolích.
Podzim – teplo, sucho, jasno. Čekají tě rychlé a nudné výstupy po kamenech na bezbranné hory – „O čem to ti prvovýstupcí básnili?“ (jako podzim 2014).
Zima – málo sněhu, suchý mráz, častá inverze – v nížinách vlhké nevlídné mlhy, v nejvyšších partiích sucho a mírný mráz (jako v prosinci 2016).
Jaro – rychlé ohřátí a zmizení zimního sněhu bez nosné firnové fáze, teploty nad nulou od brzkých ranních hodin. Odtávání obnaženého ledovce (jako jaro 2017).

 

UČEBNICOVÉ ALPY
Co si mají milovníci hor přát?

Léto – relativní teplo, polojasno, občasná sněhová přeháňka, která přikryje roztáté části ledovce a pozastaví další tání. Ranní výstupy po pevném firnu. V noci ve vyšších polohách mrzne.
Podzim – stabilní počasí s několika top vrcholovými dny, na které se těšíš celý rok. První vážnější sněžení.
Zima – sněhové čepice na hřebenech, sníh ve vesnicích. Zakrytý ledovec. V prosinci můžeš vyrazit na sjezdovky, kde není nutné umělé zasněžování… Freeride pro zkušené a lehčí skialpové výpravy do míst, která neohrožují velké laviny.
Jaro – ideální doba na obtížnější skialpy – sníh začíná tvrdnout v geniální alpský firn, jehož kvalita vrcholí v červnu a umožňuje mixové hřebenové cesty v mačkách. Dostatek sněhu na ledovci (foto) a hřebenech. Firn začíná měknout kolem poledne – to už jsi dávno v bezpečí stanu nebo chaty.

FULL WIDTH fotka


– PEVNÝ SNÍH TĚ PODRŽÍ A DOVEDE DOLŮ –

Text 10 + FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

NEUDĚLAT CHYBU

Ať už si myslíš o globálním oteplování cokoliv, určitě bude lepší chovat se k planetě ohleduplně. Milovníci hor určitě neudělají chybu tím, když nebudou ničím zbytečně plýtvat – obzvlášť fosilními palivy a neobnovitelnými zdroji. (S touto myšlenkou se pojí letošní soutěž eMontany, pozn. aut.)

Zároveň nepropadat panice, používat selský rozum a hlavně věřit, že tě počasí v horách podrží. Smířit se s tím, že jsme součástí koloběhu – že hory se pořád mění a díky tomu ti můžou nabídnout i nové výzvy. Nutí tě stále znovu vyhodnocovat situaci a nespoléhat se jen na údaje z průvodců. Díky tomu nezůstaneš na místě.

A co sníh? Zase se vyplatí spoléhat na sebe. Česko je společně s Trumpovými USA jednou z mála zemí světa, které neratifikovaly ani symbolickou Pařížskou klimatickou dohodu. Takže když už to za nás neudělají politici, měli bychom s ohledem na budoucnost hospodařit sami. Aby si i další generace v Alpách užily trochu klasických firnových dobrodružství v duchu starých knížek.

 

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)