Hroší lázně
Beton pod kůží

perex

MĚL TO BÝT APRÍLOVÝ ČLÁNEK. BĚHEM PÁTRÁNÍ PO VÝZNAMU NÁZVU CESTY „ZÁDAMA“ ALE ZAČAL NA POVRCH VYPLOUVAT I PŘÍBĚH O KAMARÁDSTVÍ A SMRTI V HORÁCH, KTERÝ BY BYLO OSTUDA JEN TAK PŘEMÁZNOUT.

Kredity

T: “Sany” Mitáč PŮVODNÍ VIDEO: J. Freiwald A “Sany” Mitáč,
F: S. Mitáč | duben 2017

Text NULA

Vrcholová knížka na Hroších lázních se letos poprvé pohnula. „Jezdím kolem domů z práce a koukal jsem, že nahoře někdo byl – krabice s vrcholovkou je jinak položená. Monitoruju to,“ hlídá si cestu jeden z prvovýstupců Lukáš „Lukas B“ Bludský.

V roce 2003 tuhle geniální linku ve změti silnic u Barrandovského mostu v Praze navrtal společně s Martinem „Magnuskem“ Klonfarem, Jirkou „Špicálem“ Šplíchalem a Rosťou Sinkem.

Co chtěli tehdejší studenti svým uměleckým počinem říci? Možná to, co glosuje i Mára Jedlička v novém videu: „Když lezeš na Hroší lázně, máš pocit, že můžeš trochu inspirovat lidi. Aby nekoukali jenom tupě před sebe a zajímali se taky o svoje okolí.“

V textu pod videem se pak dočteš, že kluci tehdy do hroší báně nevylezli jenom z recese. Zjistíš, jakou spojitost má tenhle normalizační kus betonu s noční lavinou, která spadla před 14 lety na Grossglockneru.

VIDEO

JAKÁ JE HÁKOVAČKA „ZÁDAMA“ V PRAZE?

– Mluví Marek Jedlička a Janča Moravíková –

BANNER

Text 1

PROČ SE CESTA JMENUJE „ZÁDAMA“?

„Hroší lázně“ – název věže pochopíš hned. Stačí se zadívat na tuhle betonouvou kuří nohu s lavorem, který by určitě pár hrochů na koupání pojal.

Ale název cesty „Zádama“ tak čitelný není. Dali ho autoři kvůli tomu, že hákuješ převisem v záklonu?

Z části ano, ale není to hlavní význam. Tahle slovní přesmyčka kdysi napadla Magnuska, který je mistr dvojsmyslů. Znamená, že tenhle prvovýstup udělali „za Adama“ – tou dobou byl v Praze totiž hlavním industriálním alpinistou Adam Buble.
.

Adam Buble (vlevo) a Jirka “Juzek” Vonka na Grossglockneru (f: samospoušť)

.

S Adamem kolem roku 2000 zdolával urbanistické výzvy Špicál: „Vzpomínám si, jak se mu tehdy zalíbil nápad lezení na budovu architektury v Dejvicích. Šel jsem z hospody a vylezl nahoru sólo a volal jsem Adamasovi domů, ať mi přinese lano. Věděl jsem, že má s přítelkyní filmový večer a myslel jsem si, že by radši byl venku. Tak jsem to na něj takhle navlíkl – že jsem ztracenej na vršku a on mě musí jít zachránit. Nakonec byl hrozně nadšenej, když si to za mnou mohl taky vylízt.“

Adam Buble nevyhledával jenom okapy, parapety a římsy. S Magnuskem vylezl například severní stěnu Eigeru nebo „Cassinovu cestu“ na Cimu Ovest (8- UIAA, 6- A2, 450 m) v Dolomitech. Jeho oblíbená hláška byla podle Magnuska: „Kde je travička, tam to bere!“

V prosinci 2002 se Adam nevrátil z Vysokých Taur. Do severní stěny Grossglockneru jeli v partě tří kluků, Adam byl nejstarší a bylo mu tehdy 27 let. V noci dolézali do bivaku a těsně před jeho dosažením zavalila dva ze členů týmu lavina. Špicál, který s nimi nebyl, vzpomíná: „Byla to pro nás všechny obrovská osobní tragédie, situace se kterou nemáš zkušenosti. Domů přišla zpráva typu: ‘dva v lavině, jeden nepřežil,’ a já jsem si v první chvíli říkal: ‘Ježišmarja, ať je to někdo, koho neznám.’ Paradoxní pak bylo, že nejlíp z toho vyváznul Zrzek – kterého jsem předtím vůbec neznal, ale postupem času se stal jedním z mých nejlepších kámošů. Adama našli až o dalších prázdninách, když roztál sníh…“

Čtveřice kamarádů tak prvovýstup na velkou Hroší lázeň udělala na Adamovu počest. Jemu věnovanou cestu na betonovou věž koutkem oka zahlédnou tisíce lidí denně. Význam, jaký má pro partu několika kamarádů, jde však úplně mimo ně.

HUDBA

Galerie Adam

FULL FOTO

– NÝTY NAKOUPILI PRVOVÝSTUPCI V ŽELEZÁŘSTVÍ ZA 100 Kč –

Galerie Lezeni

Vzpomínka JM

Vzpomínka Janči Moravíkové

„Hroší lázně – to je krásný masív uprostřed betonové džungle
ve stínu Jižní spojky. Jedna krásná linka, mnoho prostoru pro další.
Pro mě nezapomenutelné vzpomínky na mé první hákování
a na můj první okap…“

Topo

Deset metrů okapu, šest metrů stropu a bazénový výlez. Čeká tě báječné lezení.

FULL 2

– BOŽSKEJ KLID –

Text doplněk

PATA 3.3.3

Pokud se chceš podrobně dozvědět, jak probíhal prvovýstup v zimě 2002/2003 a proč si do něj borci vzali i cepíny, nepřekonatelný literární útvar Lukáše Bludského najdeš na lezci.

Tady krátký výňatek se svolením autora:
„Vrcholový útok se odehrál v pondělí 3. 3. 2003 (aby se to lépe pamatovalo), a to opět ve večerních hodinách a pro změnu ve vytrvalém slizkém dešti. Špicál ulehl stižen zákeřným prvokem, a tak jsme byli zas jenom tři. Magnusek přehupkává okap a s lehkostí hákuje až k poslednímu nejtku. Odsedá a vytahuje si na pomocném laně dva pikle, které zavěšuje za vrcholový chyt, věší se do luftu, dělá shyb, výšvih nohou a už visí levou patou za hranu, to vše pro bedlivé oko fotografa. Po provedení povinných fotek se vrací k poslednímu nýtu, nechává v něm pikle, doskakuje konečky prstů na hranu a opičími pohyby se vykuluje na vršek. Urááá. Rosťa jümaruje po pomocném laně a já hákuju za Magnuskem, cestou zjišťuji, že moje prasecí technika potřebuje značně vytříbit. Po několika zmatcích v žebříčkách a zachumlání se do chuchvalce smycí konečně dosahuji temena věže.“

Pokud se na místo chceš vypravit osobně, věř, že navržená klasa IV UIAA je celkem svižná („A1“ znamená snadné technické lezení bez rizika vytržení pomůcek, pozn.) A platí tady pravidla: čím menší karabinky, tím lépe (nýtky vypadají takhle), čím víc smyček, tím lépe a čím rychlejší sprint přes magistrálu, tím taky lépe.

GALERIE Grafitti

Zavěr

_________

Text a video o hroších patří mezi naše „Příběhy cest“. Dole najdeš další videa, třeba „Haftyho”, kde jsme taky šli po původu názvu cesty. Děkujeme Hanibalu za partnerství téhle rubriky.

Hanibal logo

Pokud chceš ocenit naši práci, zvaž prosím cvaknutí přispěvatelské samolepky.
I malá částka pro nás znamená velkou podporu.

 

 

 

Mapa

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

TOC