Je to něco, co člověku brání se z téhle země na delší dobu odstěhovat. Je to něco, co nás spojuje. A třeba se ti bude líbit, když si pár zrníček „toho něčeho“ pověsíš i na zeď. Kalendář 2019.

T: STANDA „SANY“ MITÁČ, F: Standa Mitáč, Kuba Frič, Mike Jäger, Pepe Piechowicz GRAFIKA: Eva Trnková Janatová
| ŘÍJEN 2018

NÁŠ KALENDÁŘ NA TVOJI KOLMICI

.
Devítkový rok se blíží a brzy si budeš moct pověsit nový kalendář, který ti domů, na chalupu nebo do práce přinese kousek písků. Ádr, Sasko, Český ráj… Na to se dá koukat do nekonečna…

Letošní kalendář si editor eMontany doma nepověsil, ale na ten devítkový se nemůže dočkat a už mu vybírá čestné místo. Proč? Tady jsou aspoň tři důvody:

I. Při sestavování kalendáře na 2019 jsme si užili daleko víc zábavy než loni, jelikož jsme do něj zapojili top fotografy a vybrali jejich kousky, které prostě chceš mít na zdi. A tak se můžeš těšit i na fotky Kuby Friče, Pepeho Piechowicze nebo saského Mika Jägera.

II. Vsadili jsme na ofsetový tisk, který je kvalitnější než předchozí digitální. Myslíme si, že tentokrát si ho fotky prostě zaslouží. (Spolupracujeme s vyhlášenou firmou Point4me Brno, pozn. red.)

III. Na přání kamarádů jsme také přidali zadní třináctou stranu, ve které se můžeš dočíst příběh každé fotky přímo z úst jejího fotografa. Tenhle bonusový list doprovází nápaditými kresbami Evča Trnková Janatová, které vděčíme za celou grafickou podobu kalendáře. A za její trpělivost s nekonečnými změnami ze strany editora…

Loni nás překvapila pozitivní odezva (byl fuč za několik dní), a tak letos plánujeme trochu větší náklad. Kalendář „Písek 2019“ nicméně pořád vnímáme jako limitovanou edici a jako kousek, který nebude mít na zdi každý. Takže pokud o něj máš opravdický zájem, bude asi lepší ozvat se svižně.

JAK HO ZÍSKAT?

Pokud si chceš (nebo někomu) kalendář pořídit, napiš prosím na [email protected] a domluvíme předání/zaslání.

Tak jako loni, cena je dvojí:
1. Pokud šetříš, bude tvůj za lidových (studentských) 350 Kč.
2. Když zaplatíš 550 Kč, přispěješ tím zároveň na fungování redakce eMontany v roce 2019 (výroba článků, fotek, videí…), dostaneš novou modrou „dálničku“ na auto a uvedeme tvoje jméno mezi přispěvateli.

Platí se dopředu přes účet, instrukce ti pošleme mailem.
.

.
Kalendář bude mít tato VÝDEJNÍ MÍSTA:

Napiš nám prosím hned do prvního mailu, kde se ti vyzvednutí hodí nejvíc:

Praha – Lezecká stěna Smíchoff (Křížová 6)
Praha – Obchod Namche (Heydukova 1589/6)
Praha – Sherpafest 17. 11., tam ho i pokřtíme (kino Aero, Biskupcova 1733)
Brno (obchod Hanibal, Orlí ulice 612/20)
Liberec (stěna Šutr, Hrazená ulice 470)

PROSBA: Moc nám pomůžeš, pokud se pro kalendář dostavíš osobně, nebo budeš někoho delegovat (do Prahy se před Vánoci určitě někdo z tvého okolí dostane). S poštou nás prosím netrap. Raději bychom točili Příběhy cest než balili kalendáře a stáli fronty na poště. Pokud však bydlíš na hřebenech Beskyd, v šumavském srubu nebo kolem Košic/Michalovců, necháme se přemluvit a kalendář ti do hvozdů pošleme (na tvé náklady).

Proč je o pajdu dražší než loni?
Jak už víš z horní části stránky: rozhodli jsme se pro dražší a kvalitnější tisk + pořídili jsme do něj fotky od top fotografů + přidali navíc jednu stránku s příběhy o tom, jak fotky vznikaly… Kdyby to bylo moc peněz, můžeš zkusit eBay. Nedivili bychom se, kdyby už v Číně valili náš kalendář za 150 Kč. (Akorát pozor, možná v něm místo „pískařů“ najdeš „pejskaře“.)

Kdy bude?
K dostání na výdejních místech by měl být od začátku listopadu (budeme tě informovat mailem) a vydrží tam do konce ledna.

Jak je velký?
Jako ten minulý. Kalendář má rozměr A3 plus, konkrétně 44,5 x 31,5 cm.

ZAMÉST SI CESTU

Sníh musí být z chytů a stupů smeten a místa na smyčky oproštěny od ledu. Lézt se zmrzlými prsty a sněhem za krkem vyžaduje silnou vůli. Ovšem možnost zapsat si do vrcholové knihy „Hore zdar!“ je tou nejkrásnější odměnou. Pro opravdového pískaře je oblažující stát i v zimě na nějakém vrcholu. Pohled se toulá zasněženým krajem. Zimní les působí jak začarovaný. Slaňák pod hlubokým sněhem… A pak dole, na pevné zemi, zahřeje tvé studené údy horký čaj a svařené víno.

Uwe Daniel leze cestu „Winkelriss“ II, Daxenstein, Bielatal, Sasko (foto + text: Mike Jäger)

NEUMÍM LÉZT SPÁRY

Ta holka si pořád stěžovala, že jí tohle lezení nejde, a přesto se pouštěla do nových a nových spár. Na soustředění Sokolíků v Sasku třeba na úvod do „Südwand“ VIIc na Hoher Torstein, kde je spára pod prvním kruhem, nebo do „Renger-Gedächtnisweg (AV)“ VIIIa – na fotce, kde jsem se o ní popravdě trochu bál. Nedala si pokoj. V loňském roce si pak střihla i Arnoldův „Big Wall“ VIIIc na Pravém břehu Labáku. Takže možná jí přijde, že spáry neumí, ale vždycky se dokázala nějak dostat nahoru. A o to asi v lezení docela jde, co? Hodně štěstí do dalších kousků.

Bětka Vlčková v „Renger-Gedächtnisweg (AV)“ VIIIa na Falkenstein, Sasko (foto + text: Standa Mitáč)

HLÁSKA Z TAJNÉ VYHLÍDKY

Tahle fotka vznikla při dotáčení filmu Sandstone a leze na ní Martin Mrázek. Abych získal tenhle záběr, tak jsem využil vyhlídky, kterou mi prozradil Bohouš Sýkora (pískovcová legenda a autor knihy Pískaři, pozn. red.). To místo se dá docela špatně najít, tak jsem byl rád za jeho radu. Je odtamtud krásný výhled přímo do cesty. Skvělé bylo, že Bohouš byl během natáčení s námi a pomáhal nám. Kdyby mohl, tak s námi i lezl. Byl to skvělý člověk a každá chvilka s ním byla úžasná.

Martin Mrázek v „Údolní“ VIIIb na Hlásku, Teplické skály (foto + text: Pepe Piechowicz)

FRIENDLY TRHLINKA

Letošní kalendář jsme se rozhodli sestavit z fotek bez maglajzu. Ale na druhou stranu, proč si ze skal za barákem donekonečna dělat skanzen? Takže když jsi dostatečně dobrej, nestyď se si šáhnout. Ona ta trhlinka pak krásně zabere – cítíš ten rozdíl? A je-li písek dostatečně pevnej, tak proč si hrát na hrdinu se smyčkama? Kámošův štand není nic moc, tak tam narvi frendy. Nakonec, i to pravidlo, že cesty se maj dělat odspoda, je úplně zcestný. Když tu cestu dokáže vyjet i bagr.

Sam Maštálko v cestě „Místní fikace“ IXc, RP IXc, Spazzacaldera, Švajc (foto + text: Standa Mitáč)

SMYČKOVÁ POHÁDKA

„Traumzeit“ – to je chvilka romantiky a užívání si pohybu nad smyčkami. To se ti na jiných cestách většinou nestane – uvolnit se a lézt pynule nad tenkými kusy textilu. „Traumzeit“ je ale podle názvu prostě „čas snů“. Nemusíš umět moc zakládat, prostě jen zavěšuješ tkaničky a uzlíky do předem (přírodou) připravených hnízd. Na fotce leze Američanka Tanager, která loni překonala předsudky svých kamarádů a vydala se zkusit štěstí na našich píscích. A tahle cesta se jí v Sasku líbila úplně nejvíc.

Tanager v cestě „Traumzeit“ VIIIc, RP IXa na Domkanzel, Sasko (foto + text: Standa Mitáč)

JAK PIJEŠ, TAK FOTÍŠ

To jsem takhle jednou šel do skal z Kalírny… Jdu přes louku a zdálky vidím, že tam někdo leze. Záběr se mi líbil, a tak jsem to vyfotil. Žádná velká historka k tomu není. Leze to Michal „Gumofka“ Reichl. Jinak tuhle cestu, „Údolku“ od Herberta Richtera, mám moc rád, lezl jsem ji kdysi dávno a pořád si pamatuji ten přepad nahoře v komíně. Mám to ale tak trochu v mlze, jelikož to bylo tak před dvaceti lety.

Michal „Gumofka“ Reichl v „Údolní cestě“ VIIb na Tři Obry, Adršpach (foto + text: Kuba Frič)

UČEBNICOVÉ VEDENÍ LANA?

Juraj Kováčik podobně velkou pískovcovou obludu nikdy nelezl, a tak si vybral cestu „Kotzwand“, která ti žádné velké záludnosti klást pod nohy nebude. Výstup probíhal hladce a lano se plynule odvíjelo. Až na tu poslední dětskou hlavu. Juraj ji založil tak nešťastně, že u štandu nemohl dobrat lano. Úplně se zaseklo, a tak musel na jednoducho slanit ke smyčce a prusíkovat zpátky. Už už to byla jednička za umělecký dojem, takhle byl rád, že se za tmy dostal zpátky do bivaku…

Juraj Kováčik leze „Kotzwand“ VIIa na Falkenstein, Sasko (foto + text: Standa Mitáč)

SPÁROVÁ VYHLÁŠENKA

S Tílkem se chodí do skal vždycky ve velké partě. Vydali jsme se na Žehrov a cílili jsme na tuhle spárovou vyhlášenku – je to nádherná převislá žábovice. Obtížnost tak strašná není, je to VIIc, a lezeš tam v pevném materiálu. Na Žehrově je podobných spár málo, takže tohle je podle mě docela výjimečná cesta – samotná spára má asi 12 metrů a pak to pokračuje rozlámanou stěnkou na vrchol. Pepis Koudelka ji navíc celkem rozumně odjistil (2 K, pozn. red.). V Ádru by tam asi nebylo nic, ale tady je za ně člověk rád, když tam pumpuje v převisu.

Roman Tilňák v „Cestě zlomeného šípu“ VIIc na masiv Luk, Hruboskalsko (foto + text: Kuba Frič)

VYŠŠÍ MOC

Atmosférický moment jako z hollywoodského filmu. Jenom pár minut po tom, co Petr „Špek“ Slanina dokončil prvovýstup na Čínskou zeď v národním parku České Švýcarsko, se strhla bouřka, do které začalo svítit západní světlo. Perfektní načasování. Když jsem uviděl tuhle scénu, začal jsem věřit ve vyšší moc a existenci pískovcového boha. Dvojitá duha přímo nad Špekovou hlavou, záběr z podhledu… To vše s kulisami domova – s Pevností a Růžákem v pozadí. Geniální.

Špek po dodělání cesty „Libo-li Libe-lu“ AF IXa na Čínskou zeď, NP ČŠ (foto + text: Standa Mitáč)

PAN LABUŽNÍK

Dvacet stupňů nad nulou, slunečno, několik dní sucho. Tyto dny vždy předchází telefonátu od Honzy Nedbala, že by si z Prahy přijel zalézt na písek. Na místní lezce už je moc velké teplo, ale Honza to takhle má rád. A rád si vyleze cestu, která nezavání žádnou fatalitou. Na fotce ladí pěknou hranu Bürschlických stěn, ve které provážeš klidně patero hodin. Loni na podzim jsem telefonát bohužel nedostal, jelikož se Honza vydal pracovně na Floridu. Tak snad zase na jaře.

Honza Nedbal v cestě „Poučení z minulosti“ VIIa na Neuberovu stěnu, Tisá (foto + text: Standa Mitáč)

VÝKUK ROKU

Bloudil jsem nahoře v tom lese nad Labákem a hledal jsem místo, odkud bych se mohl podívat do kraje a vůbec jsem netušil, že tam Tobias leze. Vykoukl jsem z nějakého vystrčeného kamene – krásný pohled, krásné mraky, krásné světlo… Zaostřuju do dálky a říkám si: „On snad někdo támhle leze?“ Tak jsem začal fotit a až za pár dní jsem od Piškota zjistil, že to byl Tobias Wolf. Já bych se ten den k Prezidentovi ani nedostal. Takže žádná domluva, produkce, vysílačky… Nic takového. Prostě náhoda a navíc to vyšlo tak, že jsem ho stihl ještě v té bílé stěně. To trvalo pár vteřin.

Tobias Wolf v cestě „Lost Arrow“ IXb, RP Xa na Prezidenta, Pravý břeh Labáku (foto + text: Kuba Frič)

LED VE ŽLUTÉM PRŮVODCI

Lezení ledů je v Sasku možné jen v několika dnech zcela speciální zimy – a často pouze na velmi špatném ledu. Mírné klima Labského údolí netvoří nejlepší předpoklady pro extrémní zimu a také vody v Labských pískovcích teče málo. Proto je ledolezení tady spíše okrajovým jevem. A přeci, právě vzácné možnosti lezení na ztuhlé, dolů tekoucí vodě, na místě, kde se běžně leze po vyhřátém pískovci, z něj činí něco mimořádného. Co si tak pamatuji, tenhle led byl za posledních 15 let lezitelný asi třikrát.

Karsten Lohf leze vzácně natečený led u Bussardwandu, Sasko (foto + text: Mike Jäger)

___________________________________

To je všechno. Pokud chceš kalendářem udělat radost sobě, rodině nebo kamarádům, ozvi se na [email protected] a domluvíme se, jak to provedeme.
.
.