Dítě představ
lišty od bohéma

perex

Panťák. Hřiště, kde se malinko porušovala pravidla. Ale jen trochu. „Jak se blbě mohlo jezdit do ciziny, tak jsme tady vyráběli, co jsme mohli.“ Sleduj pohyby Gabči Vrablíkové a čti vzpomínky Gusty Havla, Bobuláče a Prcase Slavíka.

Kredity

T: Standa „Sany“ Mitáč PŮVODNÍ VIDEO: J. Freiwald A „Sany“ Mitáč,
F: S. Mitáč, Gusta Havel, P. Hejtmánek | červen 2017

Text NULA

TĚŽKÝ SEDM CÉ

„Asi jste víc chodili do skal, co?“ napadá tě, když se o osmdesátkách (ze kdy je cesta „Dítě představ“) bavíš s jedním z tehdejších lezců.

„No, my jsme z těch skal totiž ani neodcházeli!“ říká Gusta Havel, sedící na schodech svojí maringotky u Jizery. Tehdy hodně lezl s fenomenálním Romanem Brtem, který na Panteonu v Českém ráji tak trochu předběhl dobu. Brt se jako první pustil do panťáckých holých stěn a začal přidávat jeden „VIIc“ prvovýstup za druhým (v Česku se tehdy poněkud nesmyslně používala klasifikační stupnice, jejíž strop byl VIIc, pozn. aut.). Brtovy nejtěžší linky měly ale k sedmám daleko – ve skutečnosti začal po roce 1983 dělat první desítky a Xbéčka.

„Zezačátku nešlo o RP přelezy. Lezli jsme to tak tak od kruhu ke kruhu a měli jsme co dělat, abychom to vůbec přelezli,“ vzpomíná Petr „Bobuláč“ Čermák na dobu, kdy ještě nikdo ani nevěděl, co je to RP. „Musíš si každopádně uvědomit, že tenkrát se lezlo v bačkorách. To je hodně důležitý. Kdyby to dneska někdo zkusil, tak by taky koukal,“ říká Bobuláč. Období, kdy se na Panťáku začaly lézt cesty vkuse odspoda až ke slaňáku, tedy RP, začalo kolem roku 1986.

Pro eMontanu Brtovu cestu „Dítě představ“ Xb (dle Prcase Xa, pozn. red.) vylezla Gabča Vrablíková, rodačka z nedalekého Turnova, která jezdí na Panťák na kole. Byli jsme u její první čisté kusovky.

VIDEO

JAKÁ JE CESTA „DÍTĚ PŘEDSTAV“?

– Mluví Gabča Vrablíková a trochu Gusta Havel –

BANNER

Text 1

BRTŮV SVŮDNÝ RUKOPIS

V čem tedy Roman Brt na Panťáku předběhl dobu? Říká se, že během zavrtávání kruhů seděl v háčcích, což se tenkrát podle oficiálních pravidel ještě nesmělo. „Ale to mu nikdo nezazlívá. Zkusil to a prošlo to. Každopádně se kruhy ještě bouchaly rukama a je to odvedenej kus práce,“ hodnotí Bobuláč.

Gusta Havel, který mluví i ve videu eMontany, na něj vzpomíná: „Měl podobný ruce jak ten Špek – silný prsty. Měl ruku jako já jeden a čtvrt. Ten kdyby dal někomu facku, tak mu urazí hlavu. Měl drtivou sílu. A morál – ten jsem mu záviděl. Pak se mu dařilo, ostatní mu nestačili, a tak na něj začali házet bahno, víš, jak to je…“

Brt tehdy skutečně patřil mezi nejlepší lezce u nás. Jako jeden z prvních trénoval na lištách. „Dělal shyby někde na úzkým prkýnku. Když chtěl být hodně dál než ostatní, tak musel trochu zabrat,“ líčí Bobuláč.

Když Roman Brt zjistil, že je na Panťáku prázdno, vykašlal se na školu a nastěhoval se pod skály, kde začal dělat prvovýstupy. Jeden za druhým. Jak říká Bobuláč: „Všechno vzdával pro to lezení a šel do toho na plný pecky.“ (Roman Brt zemřel v roce 2007 po úraze na čtyřkolce, pozn. red.)

FULL BRT

– ROMAN BRT V 80. LETECH (f: archiv Petra Hejtmánka)

Galerie BRT

Text Gusta

UMĚNÍ POBEJT  | GUSTA HAVEL

Jak tehdy vypadal život pod skalama?
Když se dařilo, přes vejkend jsme natloukli třeba 20 kruhů. Dřív se dal kruh a počkalo se měsíc, než se dal druhej, mezitím se šlo popít a zahrát si. Tady byla kultůra. Lezlo se, pak se něco popilo… Nestrádali jsme v ničem. My jsme stihli všecko. Ze skal jsme neodjížděli, my jsme uměli pobejt.

Kde jste spali?
Spali jsme pod cestama, aby nám to nikdo nevyfoukl. Proč bysme furt do toho kopce chodili nahorů, že jo? Přinesli jsme si vodu a za celej víkend jsme dolů neslezli. Holky přišly za náma, tak no problém. Bylo to vyvážený. Žilo se naplno. Nebyl čas čekat… Měli jsme zajímavý zaměstnání, kde nám to tolerovali. Já jsem třeba do kotelny přinesl flašku rumu a oni to tam za mě tejden píchali.

Lezli jste s maglajzem?
Já s maglajzem nikdy nelezl, protože se nepotím. Potí se jenom ten, kdo má špatnej krevní oběh. Brt taky nelezl s maglajzem, ten měl sílu. Ale když děláš prvovýstupy, tak to ještě není vošámaný.

Co si pamatuješ na Brtovi?
On hrozně krásně psal. Ani ženská neměla tak krásnej rukopis. A z ničeho dokázal napsat čtyři stránky. Já bych to řekl dvouma větama. Proto ho ty baby měly tak rády. On každou uhnal na rukopis… On nepsal, on kreslil… To bylo písmeno jako písmeno, nádhera…

A jeho cesty maj taky ten rukopis?
Maj. Jsou to pěkný cesty a hlavně se lezou. Když tak sedím pod Panťákem, tak to vidím – mladý lidi si je užívaj.
.

Gusta Havel (f: SM)

.
.

K. KOMOUŠSKÝ OBDOBÍ | JIRKA „PRCAS“ SLAVÍK

Jak vzpomínáš na tuhle dobu a na prvovýstupce?
„Na osmdesátá léta si dost dobře pamatuju a na Brťáka taky. Roman Brt byl tak trochu svéráz – dobře lezl a měl vize, který málokdo v té době byl schopen uskutečnit. Kupříkladu Panteon a panteonská Plotna. Byl jsem u toho, když Tůma, místní matador, prohlašoval: „Tahle stěna je prvovýstupařsky vzdálená daleké budoucnosti.“

Pak přišli lidičky a začali dělat cesty, o kterejch se klasikům ani nesnilo. Jedním z nich byl Roman Brt. Pravda, styl kterým aplikoval prvovýstupy, se mnoha lidem, kteří měli nějaký zadostiučinění s prvovýstupařením, nezamlouvaly, a tak kupříkladu vznikla úžasná linie v panteonský Plotně. A v Plotně vznikaly i další a jedna z nich je vedlejší „Satisfakce“. Lezl jsem jí mnohokrát a vždy jsem byl toho názoru, že tahle cesta je skvost panteonskýho lezení v té desítkové klasifikaci. I když jsou pochyby o čistotě Romanových prvovýstupů. Koneckonců, ať hodí kamenem, kdo neudělal nějakou píčovinu při prvovýstupu… A je to tím, že jsme lidi!!! A lidi dělaj rádi blbiny.

A ty osmdesátky? Byl to aspoň pro mě takovej revoltskej čas, ale to bylo to celý kurevský komoušský období, který jsem začal dost brzo pociťovat. Lidi, krom několika spíše konfindentů, byli prímoví, dalo se jim věřit a asi se méně lhalo. Mě nejvíce sralo to, že se nedalo jet do jinejch hor, než byly Tatry. Dalo se i Rusko, ale já kde viděl azbuku, tak mi bylo hrozně nevolno a skoro jsem přestával chodit. Rusové mě srali a mám to s tímto národem doposud stejný.“
.

Prcas (f: Standa Mitáč)

FULL 2

– GABČA VRABLÍKOVÁ V CESTĚ „DÍTĚ PŘEDSTAV“ (f: SM) –

Galerie Gabča

Vzpomínka OK

Vzpomínka Ondry Kůse

Je to krásná cesta – v podstatě tam nepotkáš nic jinýho než lištu.
Je spíš vytrvalostní a u posledního musíš zabrat za hnidy.
Nejhezčí cesta, co jsem lezl na Panťáku.
Ještě jsem zkoušel těžší „Satisfakci“, ale „Dítě představ“
bylo pro mě osobně nejhezčí.
Jsem rád, že je cesta po více než 30 letech stále v dobré kondici.
Prostě parádní skála.

Zavěr

.

_________
.

Text a video o cestě „Dítě představ” patří mezi naše „Příběhy cest“. Dole najdeš další videa, třeba „Hroší lázně”, kde jsme také šli po historii cesty. Děkujeme Hanibalu za partnerství téhle rubriky.

Hanibal logo

 

Pokud chceš ocenit naši práci, zvaž prosím cvaknutí přispěvatelské samolepky.
I malá částka pro nás znamená velkou podporu.

 

 

 

Mapa

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

TOC