CO DĚLAJÍ HORŠTÍ VŮDCI, KDYŽ MAJÍ VOLNO? RADEK LEINERTH S TONO SUCHÝM VYRAZILI NALEHKO A BEZ KLIENTŮ NA GASTRO-DOVOLENOU.
TADY JE ITINERÁŘ PĚTIDENNÍHO PŘECHODU, KTERÝ ZMÁKLI V TATRÁCH.

T a F: RADEK “ZOBAN” LIENERTH TIME LAPSE: Matúš Lašan
| LEDEN 2016

Matroš, oblečení a peníze. To je všechno, co ti stačí.

20. 12. 2015
„Servus.“
„Zdar, zdar, tak co volno, máš schváleno?“
„Hej. Tak kam?“
„Od Tater po Chamonix bude někde dobře.“

30. 12. 2015
„Servus, tak ako?“
„Eiger jsme prokaučovali, třetího ledna má začít sněžit. Nejlíp se mi zdají Tatry.“
„Tak hej, dojdi.“
„OK, druhého večer jsem u tebe. “
„Čo plán?“
„Nalehko, rychle a odzkoušíme chaty. Normální gastroturistika a Michelinské hvězdy.“
„To zní jako naozaj dobrý nápad.“

Fast and light. Jako Ueli Steck

3. 1. 2016

D1 – 9:00 lanovka Skalnaté, luxus ledy “Motykovy cesty” v JV Lomničáku, 13.00 kávička a štrůdl na vrcholu.
„Kámoš povídal, že někdo šel dolů přes Medenou dolinu a je tam tvrdo. Prý to není dobrý nápad.“
„Hmm, ale okolo je to hrozně dlouhý.“
Takže seběh přes Poslední štrbinu a Medenou dolinu na Brnčálku. Tvrdý to bylo.

C1 – Chata u Zeleného plesa. Za gastro a ubytovací servis udělujeme pět hvězd bez jakékoliv diskuse.

4. 1. 2016

D2 – 7: 30 přes Medenou do „Pawlikovského cesty“ na Pyšný, většinu sólujeme, 10:00 Lastovičí štrbina.
„Náramná turistika.“
„Ten Steck musí být pořádné hovado.“
„Čas máme stejný, jen nám chybí ještě 600 m.“ (narážka na rekordně rychlý sólovýstup Ueliho Stecka severní stěnou Eigeru, která je těžší a o 600 m vyšší – celkově má od chaty převýšení 1 800 m a Ueli ji dal za 2 h 22 min, pozn. editora)
„Hmm, furt je co se učit.“

Míjíme Terynku a lezeme ještě „Křišťálový sen“ na Malý Ladový a po hřebeni na vrchol.
„Ten batoh je kur… těžkej, a to tam nic krom matroše není.“
„Co kdybychom nechali lana a cajk v Sedielku?“
„To je tak blbej nápad, že se mi líbí, ale…“
„Když začne víc sněžit, máme všechno mokrý a ještě sem pro to budeme muset jít.“
„Hmm, takže všechno dolů na chatu.“

C2 – Téryho chata – luxusní gulášek, ložnice pro sebe, opět s přihlédnutím k nadmořské výšce a dostupnosti dáváme pět hvězd Michelinu.

„Komín návratů“

5. 1. 2016

D3 – 5:00 stoupáme na Sedielko, seběh pod Ríglové sedlo – chvílemi lezeme, chvílemi plaveme kraul proti prachovým lavinkám v „Komíně návratů“.
„Ta jedna byla celkem dlouhá, ale čím polezeme výš, tím těch prachovek bude míň. Dávej.“
„Bacha jede. Tak počkám.“
„Ještě furt jede.“
„Tak já radši lezu.“

Předposlední délka je trochu do kopce a slaňovací štandy od Maroše Červienky ze dvou dnů zpět nám šetří spoustu času. Poslední délka vychází na Tona.
„Jsme délku pod vrškem, žádný sníh nad náma a furt se sype?“
„Za hřebenem bude nějaký skřet a jebe to na nás lopatou, co mu dá.“
Ten skřet, co to na nás házel lopatou zpoza hřebene, Tonkovi nahoře těsně utekl, ale my ho dostanem. Hřeben Javoráků do Závratu v brutálním ledu, přední hroty, furt na motykách – není se co divit, že lidi padali jako hrušky.

C3 – 15:00 Zbojnička – rodinná atmosféra, brutálně dobré rizoto a decentní večírek. Do severu Ganku se nám kvůli prachovkám nechce. Je to stereotypní a zřejmě subjektivní, ale opět nemůžem jinak než udělit pět z pěti.

6. 1. 2016

D4 – 7:00 nastupujeme pod Westerův štít.
„Když to nepůjde, tak vyběhneme přes Kupolu.“
Tonko se bojí v první, já ve třetí.
„Dobre starky, dobrý boj.“
„Za kolik? Nemam tucha, v Ádru by to VIIa klidně sneslo.“
Holt Stano Glejdura lezl ozajstné tatranské pětky (žijící slovenská legenda, jeho tatranské cesty za V+ jsou na hranici lezitelnosti. Autor odvážných směrů na slovenské Kalamárce, například cesty „Indián“ 8+, pozn. ed.) a v horním koutě si prý i mistr Dionýzos dobře zalezl (Dionýz Kuráň, významný slovenský horolezec, autor tvrdých cest do 9+, † 2012, pozn. ed.).

Plní zážitků měníme východ Gerlachu za kávičku na Sliezskom dome a pak už jen marš po magistrále na Popradské. Brutální turistika….
C5 –16: 00, Hotel Popradské pleso. Sprcha. Moc dobrý. Teplá. Hvězdy jsme neudělovali, jedná se o hotel, který je navíc dostupný po silnici. To by vůči chatám nebyla rovná soutěž.

“S nějakou lezkyní by to byla větší romantika, ale takhle je to zase větší prča…”

7.1.2016

D5 – 8:00 Mengusovská dolina. Brodíme nafouknuté polštáře v nástupu do „Motykovy cesty“ na Vyšné Baštové.
„Co značí rozdíl tvrdosti sněhu o dva a víc stupňů na hladké ploše z hlediska lavinového rizika?“
„No taky nevím, co tady ten sníh drží…“
Super led, komínek pod vklíněným balvanem nezklamal. Hluboký zážitek v hlubokém žlebu. Prostě někdy je potřeba jen lézt a věřit.
„Nebolo to až tak ťažké, len na pi…“

Sluníčko na vrcholu, inverze pod nohama. Dva lezci v romantické tatranské dolině.
„Hmm, no s nějakou lezkyní by to byla větší romantika, ale takhle je to zase větší prča.“
„Fajne starky!“

Summit – 15: 00, Reštaurácia Furkotka dole na Štrbském plese. Česnačka, uzené koleno, kofolka. No prostě luxusní tečka.

Pro závěr si vypůjčím a lehce modifikuji vyjádření Pavla Maurera, který dělá gastro servis na Radiožurnálu:
„Prostě nejezte, nepijte, nežijte a vůbec nelezte blbě!“