“Bold route” nebo “good bolt”? Jak se dočteš, ve Wadi Rum se vyplatí dávat pozor na významy slov. Malé vzpomínání na to, jak se Matěj Svojtka a Jáchym Srb ocitli v nejtěžší vícedélce Jordánska.

T: STANDA “SANY” MITÁČ, Jáchym Srb F: STANDA “SANY” MITÁČ
| březen 2017

Přáli si něco dlouhého a na svém limitu. Ale když přijeli do Jordánska, neměli vlastně vůbec tucha, co tu budou lézt. Pár vytištěných papírů s nákresy cest si vzali do batohu jako slabou záchranu. Nějaká rešerše před odjezdem? Na to vůbec nezbyl čas…

VERY GUT BOLT

Levný lezecký kemp na kraji vesnice Wadi Rum nedávno zkrachoval, a tak se Jáchym Srb a Matěj Svojtka společně s dalšími členy výpravy, kterou zorganizovala Komise alpinismu ČHS, shodou okolností dostali do zadního koutu vesnice, kde si skupina zařídila bydlení v jednom opuštěném domě.

Ještě si ani nestačili vybalit a k českým lezcům se už přichomítá snědý chlapík – péřovka North Face přes beduínskou sukni a popálenina na tváři, která posiluje výraz drsoně. Představuje se jako Muhammad.

„Jaké obtížnosti lezete?“ ptá se trochu povýšeně lámanou angličtinou.

„Úplně všechny,“ reaguje fotograf výpravy Standa. Čeká, že Muhammad bude nějaký místní „průvodce“, který si chce vydělat za své služby.

„OK, jestli všechny, tak pojďte dál,“ vybízí kluky, aby šli do jeho domu. Vcházejí do jednoduché tmavé místnosti s kobercem a starou skříní. „Máme tu novou cestu v hlavní stěně. Přítel z Izraele ji navrtal a já jsem mu pomáhal osazovat jištění,“ říká přesvědčivým tónem. V rohu místnosti mu visí menší kovárna, takže asi nekecá. „Pět set metrů lezení. Klíčová délka bude kolem 8b+. Projekt zatím nemá volný přelez. Zkusíte to?“ Podívá se na Čechy a ti mu vrací překvapený pohled.

Na displeji svého poškrábaného mobilu ukazuje, kudy vede první část cesty. U klíčové délky je tužkou načrtnuté 8b/+. Muhammad líbá svůj palec a ukazováček, aby vyjádřil, že cesta je fakt delikatesa: „Very gut bolt!“ (Tzn. velmi dobré borháky – dobře jištěno. Nespleť si to jako Peťa Růžičková: „Hele, tady v průvodci píšou ‘very bold route’, to bude hezký…“ pozn. autora)
.

Very gut bolt. Jáchym a Muhammad ve Wadi Rum

.
Jáchym a Matěj tak ke svým houslím přišli jako dva slepci. Muhammad jim projekt v pevné skále naservíroval přímo před barák a pak ještě zařídil spojení s prvovýstupcem Eladem Omerem z Izraele: „Nejsem u počítače, ale nakreslím vám topo zpaměti,“ odpověděl prvovýstupce a po chvíli poslal vyfocený nákres druhé půlky stěny. Před Matějem a Jáchymem se touhle příhodou otevřela jedna z nejvýraznějších linek masivu Jebel Rum. Linka, která si pro ně přišla, a která zdálky vypadá, že nebude zadarmo.

HUBDA ZNÍ

Pokračuje Jáchym Srb:

„První den v Sultánovi začíná radostně. Pětiminutová ouvertura provedená sólovým výstupem prvolezce (první délka není jištěna) nás vede na velikou polici 20 metrů nad nástupovou rampou. Poté začíná lezecká symfonie. Druhá délka za 7b+ připomíná labské písky. Lišta, lišta, lišta… Jen doprovod nezajišťují houkající vlaky, ale hýkající velbloudi a místo Labe se kaňonem pod nohama vinou řeky červeného písku. Třetí délka za 8a servíruje na prvních deseti metrech virtuózní technický kout, ve kerém se zpočátku cítím jako houslista, kterému se rozsypala partitura. Noty se však postupně složí dohromady a první den v Sultánovi končíme užaslým pohledem na klíčovou čtvrtou délku za 8b. Ve vzduchu je cítit mohutné rozechvění – je nám jasné, kde je autorovo mistrovské dílo.

Druhý den začínáme i končíme ve čtvrté délce. Ta si kromě technické finesy žádá i značný fyzický kapitál, ale kdo zná Matěje, ví, že v tomto ohledu je opravdovým kapitalistou. Ostré dírky, po kterých je třeba lézt, však žádají více, a tak necháváme červený jordánský pískovec ještě o něco červenější. Slaňujeme však spokojeni; dvířka k přelezu se zdají pootevřená.

Třetí den dochází symfonie do klimaxu. První tři délky prolézáme uspokojivě rychle a nakonec – po občerstvujícím spánku na štandu – přelézá Matěj i čtvrtou. „Bravo!“ volám nahoru. „Sakryš“ myslím si pro sebe. Zbývá jedenáct délek a půlhodiny světla, bivak nás nemine. „Bivak nás nemine!“ čte mi radostně myšlenky Matěj, rovnice máme stejné, ale on ještě ve stěně nenocoval… Následuje romantické lezení za svitu baterek a dvanáctihodinové intermezzo na polici, kde si promrzlou noc zpříjemňujeme poslechem hudby z telefonu a sledováním stíhaček (snad US Air Force), mířících noční oblohou do méně poklidných krajin na severovýchodě.
.

Zhruba uprostřed stěny: „Bivak nás neminul“

.
Čtvrtý den nás z noční letargie vytrhává průrazný kontratenor z mešity v Rumu, vyzývající k ranní modlitbě. Nu dobrá, ve jménu frienda a vklíněnce, ať už jsme nahoře! Zbývá ještě osm délek lezení a půl litru vody. Systém štand/lok se rychle mění v systém dva štandy/lok, který však záhy naráží na dno lahve. Leze se po lámavých kyzech a kolem poledne stojíme na náhorní plošině, kde se na chvíli pokocháme pouštním obzorem, ale brzy zahájíme slanění, protože voda je lepší než výhledy a my už jsme dost vysušení. Dole nás čeká kromě vody také nálož banánů s datlovým sirupem a celkově se tak čtyřdenní úsilí završuje dosti uspokojivým způsobem. V Rumu jsme přivítání zbytkem výpravy. Na tváři lehký úsměv, v duši veliká radost.“

SULTAN AL MUJAHIDIN, 8b, 500 m

(5, 7b+, 8a, 8b, 6b, 6b+, 6c+, Zzzz, 6b+, 6b+, 6b, 7a, 6b+, 6c, 7a, 7a)

Autor: Elad Omer
Dirigent: Beduín Muhammad
První housle: Matěj Svojtka
Druhé housle: Jáchym Srb
Orchestr: velbloudi, psi, muezzín a vlastně celé Wadi Rum