Specializuješ se na stěny?
Možná se ti nebude líbit výlez do jeskyně a z jeskyně, kde tě čeká převislá žábovice.
Specializuješ se na spáry?
Možná se proletíš do hodin, když se nahoře spára zúží a začne se po tobě vyžadovat vytrvalost na lištách.
Pokud chceš vylézt cestu „Big Wall“ v Labáku na Pravém břehu, musíš umět od každého trochu.
A zároveň musíš ovládnout své pochybnosti před nástupem. Na 70 metrů lezení jsou tu jen dva postupové kruhy. Když poprvé přijdeš pod masiv Prezidenta, hned pochopíš, o čem všichni mluvili. Tahle výrazná převislá spára, která se táhne vysoko z nástupového pískoviště, přímo generuje historky. V článku najdeš vzpomínky mimo jiné od Bernda Arnolda a Karla Běliny. Pro eMontanu ji lezli Míra “Zrzek” Turek a Jáchym Srb.
– Míra “Zrzek” Turek (sedí vlevo) a Jáchym Srb lezou a popisují cestu –
U spousty z povídaček je těžké ověřit pravdivost, protože se s nimi lezci neradi chlubí. Třeba když jde o pád, kdy prvolezec přistál hladce do vzduchu, ale jeho jističe to vytrhlo nahoru skrz jeskyni a sedřel se do masa. „Zaručeně pravdivá“ je i historka, že Karel Bělina do cesty navrtal sedm kruhů.
_
Pak jsou tu historky, které se staly, ale někteří jejich protagonisti by nebyli úplně nadšeni, kdyby se tu objevila jejich jména.
V roce 2010 se dva lezci z Adršpachu nahoře u dnešního druhého kruhu, kde mizí spára, začali bát a rozhodli se cestu slanit (jenže to je průšvih, stěna je převislá a vysoká – těžko se zdrhá, pozn.) Po cestě zjistili, že jim osmdesátimetrové lano nedosáhne na zem. Jako nejlepší nápad jim přišlo skočit dolů – z nějakých osmi metrů! Poslednímu lezci se během doskoku nepodařilo lano chytit, vymrsklo se zpátky a zůstalo nahoře. S odraženými patami se vrátili do údolí a v hospodě jim historku nechtěl nikdo věřit. Lano nakonec zachraňoval Jarda Cach, kterému za to dali pětikilo.
Neuvěřitelný je také výkon Jardy Maršíka, který „Big Wall“ vylezl 9. srpna 2003 stylem free solo – bez lana. „Lezl jsem to pro sebe. Ne pro či proti magneziu, ne pro či proti jištění na písku. Ne že bych si o tom nic nemyslel, ale pro tentokrát mi to bylo free,“ popisuje Jarda v článku pro tištěnou Montanu 5/2003.
Možná se tolik neví, že cesta má několik dalších free sólo přelezů. „Ti kluci o tom ale něchtějí vůbec mluvit a natož, aby se o tom psalo. Manželky by jim pak doma daly pěknej záhul,“ říká Jeník Pleticha, správce Levého břehu v Labáku.
Nejzajímavější ze všech historek jsou okolnosti prvovýstupu. Vytloukání kruhů, česko-německé hecování, motiv pomsty…
Jak tedy probíhal? Poprosili jsme o vzpomínku dva legendární lezce, jejižch jména se v diskusích o „Big Wallu“ nejčastěji skloňují – Bernda Arnolda a Karla Bělinu.
„V roce 1971 jsem tam byl poprvé s Weiglem a uviděl tuhle linku. Byl jsem nadšen, byly tam staré smyčky, dřevěné klíny. Prý, že to má rozdělané Bělina. Vylezl jsem na Kastenturm (Skříň, pozn.) a cestu „Sedření kůže“ VIIc. Pak jsem tam byl i nekolikrát později, byl jsem v kontaktu se Zdeňkem Weingartlem, ten mi dal zelenou. Ani jsem nevěděl detaily a historii, kdo o tom výstupu uvažuje. Byl tam dole (cestou do jeskyně, pozn.) jeden kruh, ten jsme nepoužili a vytáhli ho. Další kruh byl v jesknyni (kde je dnes BH, pozn.) a pak ve stropě byly nějaké klíny. Jediný kruh nahoře jsem dal spíš k dobírání. Taky jsem viděl, že se spára ztrácí a bál jsem se těžkého místa.“
Pozn. „Alešáka“ Procházky: Musíš si uvědomit, že ve Žlebu byla tehdá nejtvrdší pravidla. Kruh se směl dávat jen z volné pozice a dřevěné klíny, které měl ve stropě Bělina, byly porušením pravidel, proto dostal na dolezení červenou. Bratři Weingartlové údajně vyndali Bělinovy kruhy, že si to dolezou. Výkonnostně na to tehdá určitě měli – kdyby do toho naběhli, dali by to s prstem v nose. Ale bylo to rozdělané několik let a pak přijel Arnold a dolezl to.
„Já jsem „Big Wall“ nerozdělával. Rozdělával to Jaroslav Budín v roce 1961, kterej dal první kruh pod jeskyní – níž než je ten dnešní první. Pak se do toho po letech pustil Venca Širl, nejdřív v roce 1963 se Zdeňkem Hubkou a pak jsem mu s tím pomáhal já. Dával jsem náš druhej kruh nahoře, dohromady třetí. Potom tam vniknul ještě někdo, ale nehnuli se od kruhu. Ten náš druhej kruh jsem dával z klínu, což se tehdy vrcholové komisi nelíbilo a zrušili nám to. Aby ti cestu uznali, musel jsi mít ruku ve spáře a vrtat hodinu kruh. Oni tam na nás čuměli z roští, jak to tam se Širlem tvoříme, a hned nám přišli říct, že nám to zrušej. Taky to tak udělali. Ty naše kruhy pak vytloukla Zuzana Hoffmanová. Někdo – myslím Weingartlové, jí tam pověsili lano, přitáhli ji ke stěně (směje se) a ona to ženská vytloukla.
Kluci od nás pak přelezli Arnoldovi nějakou cestu – asi na na Polenztalwächtera v Německu a Arnold se na to konto vydal na „Big Wall“, kterej už byl tou dobou zase bez kruhů. („Arnold to nejdřív vylezl, až pak se to vytloukalo, Karle!“ zasahuje do vyprávění Karlova manželka, pozn.) Arnold se našval a dal tam nahoru jenom jeden kruh. Takže se pomstil a sebral nám to. Nevím, jestli to lezl s Güntherem Lammem, nebo s kým. Takhle to bylo.
Jinak je to spára, ale není to nějak hodně těžký. Takový ti adršpašský lezci, ti to přejdou s bodákem v zádech. Takovej Jarda Houser teď ještě v 70 letech to vyleze. Jsou lidi, který to uměj. Třeba když přijede Standa Lukavský nebo Petr Mocek.“
_
_
Nějaká fakta:
Jak je vidět, vzpomínky obou prvovýstupců se rozcházejí. Dodělal ji Arnold jako pomstu, nebo skutečně nevěděl, kdo má o cestu zájem? Sám říká, že věděl, že ji má rozdělanou Bělina… (?)
Možná trochu napoví datumy obou prvovýstupů:
„Big Wall“ (VIIIc) na Prezidenta – 19. 6. 1980.
„Angenehme Stürze“ (česky „Příjemné pády“ IXb, RP Xa) na Polenztalwächtera – 26. 10. 1980.
Arnold se tedy logicky nemohl mstít za cestu, kterou dodělali Češi až čtyři měsíce po tom, co vylezl „Big Wall“. Pravdivější se zdá verze, že „Angenehme Stürze“ vznikly jako odplata Standy Šilhána, Honzy Ďoubala a Vaška Vodičky za to, že Arnold dodělal několik cest – včetně „Big Wallu“ českým labským lezcům. Kousek od Arnoldovy bytovky mu tak dokončili rozdělanou cestu, která saského mistra určitě roky dráždila.
„Když jsem uviděl poprvé Labák, morálově mě zadupal do země. U Želvy to ještě šlo, u Tyršovek jsem už tolik nemluvil a u Prezidenta, při pohledu
na „Big Wall“, jsem už prostě
jenom mlčel.“ Jeník Pleticha
Vzpomínka Danky Kadlecové
„Když stojím pod „Big Wallem“ teď, vnímám pokoru a úctu.
Někdy před 30 lety, co jsem cestu vyváděla, jsem byla pěkně oprsklá a nezkušená. Velmi dobře si pamatuji na okamžik, kdy jsem se na chvilku zastavila ve spáře mezi prvním kruhem a jeskyňkou… Blesklo mi hlavou, že už jsem dost vysoko a měla bych dát smyčku.
„Zdravý rozum“ usoudil, že dáváním smyčky se vysílím a třeba bych mohla i spadnout!
Opět jsem zalovila odřenýma rukama ve spáře a vydechla až na čtyřech v jeskyňce.
Při výlezu z jeskyňky mě překvapilo, že spára supr drží, dokonce dávám smyčky. Přesto nahlas funím a oddychnu si, až když cvakám další kruh.
Pohled na jedinečný Labák je krásná odměna. Pro mě je „Big Wall“ pořád výzva a ráda bych si cestu vylezla znova.“
Text a video o legendárním “Big Wallu” patří mezi naše „Příběhy cest“. Dole najdeš další videa, třeba na “Údolku” na jizerský Nos. Děkujeme Hanibalu za podporu téhle drahé rubriky. Pokud chceš ocenit naši práci i ty, zvaž prosím koupi přispěvatelské samolepky.
Diskutovat a sledovat naše nové příspěvky můžeš na Facebooku eMontany.
„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.
Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“