V jedné vesničce na Českomoravské vrchovině, kde máme chalupu, si místní stěžovali, že většina projíždějících motoristů nedodržuje povolenou rychlost. Ostatně táhlé klesání před začátkem obce tomu nahrávalo. A tak se starosta sebral a zajel na policejní stanici do vedlejšího města domluvit nějakou tu radarovou kontrolu.
Dlouho se nic nedělo a pak jednou, zrovna když to nikdo nečekal, strážci zákona opravdu přijeli. A víš, koho chytli jako prvního? Starostu. A ještě byl nalitej. Ostatně lahodná pálenka z místního ovoce tomu nahrávala. Jenže, jakmile nemáš dobrou výmluvu, tak jsi v háji. A on ji neměl.
Jasně, nemusíš z rukávu sypat rozsáhlé projevy jako Démosthenés, Fidel Castro či Winston Churchill, ale sám vidíš, že bys s pomocí elementárních znalostí z oblasti rétoriky dokázal ovlivnit některé nahnuté věci ve svůj prospěch. Změnit úhel pohledu, směr větru. A to samé platí i pro lezení.
Pokud tě zajímá, proč bys měl věnovat část svého cenného času, vyhrazeného třeba na trénink, také rozvíjení svých verbálních schopností, a chceš-li pár tipů na neprůstřelnou výmluvičku, díky které přetavíš i pytel z papírově lehké cesty ve vlastní trumf a obdiv mezi přáteli, čti dále!
Jednu věc si ujasníme rovnou: Proč výmluvy?
Myslíš si, že klesneš v očích kámošů, jen proto, že nevylezeš cestu, na kterou výkonnostně máš? Máš pravdu. Přesně tak to je.
Podívej, klidně si můžeš sestavit podrobný, do detailu propracovaný tréninkový plán, do zblbnutí skákat někde na kampusu, točit na bouldrovce padesátikroková kolečka v pětačtyřicítce, přesně si měřit intervaly a ještě si to zapisovat do notýsku. Nakonec svůj projekt třeba i utrápíš, to ti neberu.
Ale vymýšlení výmluv a obhajob vlastního lezeckého neúspěchu je intelektuální činnost. Nebolí to, nesedřeš si kůži, nepotíš se. Je to zábavnější než nudný tréninkový stereotyp. Nepřetěžuješ organismus nevyváženou jednostrannou fyzickou zátěží, šetříš lokty. Tady jde o mnohem víc. Ve starém Řecku tomu říkali kalokagathia – tělesná a duševní rovnováha, balanc. Rozvíjíš se do všech směrů. Rosteš. Sílíš.
Mrkni se na žebříček na 8a.nu. Vylézt francouzskou osmu s písmenem dnes zvládne kdejaký ňouma, který si sotva umí správně obout nazouvací lezečky a nepoplést přitom pravou a levou. Tkaničky raději ani nezmiňuju. Přece se nebudeš s někým takovým srovnávat! Umět stav věci okecat tak, abys ani jednou nedolezl ke slaňáku, a přesto se stal největším borcem sektoru – to už chce trošku talentu a praxe. Jak na to?
Jsem slabej!
Tak takhle určitě ne. Přijedu do skal a všichni pořád křičí, že jsou slabí anebo že tam nedosáhnou. To je táááááááák starý a ohraný a mám-li být upřímný, docela mě to už začíná unavovat. Mám pocit, že tu chybí troška invence a nápaditosti. Ideální výmluva je taková, kterou nikdo neprokoukne. Měla by být lehce uvěřitelná, neohraná a originální. Neboj brácho, není to žádná věda. Je tu 13 základních pravidel, která bys měl respektovat. 13 bodů nabitých inspirací.
Když se ti začnou uprostřed vytrvalostní pasáže otevírat prsty, tak to už je pozdě na nějaký vymejšlení. Nejlepší je mít pár kousků v zásobě a rozehrát si to dřív, než se začne lézt.
Ráno vstaneš a proneseš: “Tak v noci jsem se pánové vůbec nevyspal. Jestli dnes něco vylezu, tak to bude zázrak.”
Přijdeš pod skálu, díváš se na svojí linku: “Ty jo, tam nahoře to vypadá zavlhle, co?”
Před ostrým RP pokusem můžeš utrousit: “Jen si to projdu a navěsím tam presky.”
Správně! A až tam nahoře neudržíš malou lištu, anebo ti dojde, protože máš mizernou vytrvalost, můžeš na zmíněnou předehru krásně navázat.
Minule se týpkovi v Juře při navazování se na lano bloklo něco v zádech – to je taky dobrý. Zkrátka vytvoř už dopředu atmosféru, že dnes není ten správný den ani podmínka, a pokud nějaký přelez přesto klapne, bude tvůj výkon o to hodnotnější!
Jakýkoli somatotyp může být někdy hendikepem. A těch možností je celá řada, protože každý z nás je jinak stavěný, každý jsme originál.
“Jsem malej, nevychází mi tam stup a chyty mi nezaberou.”
“Jsem velkej, nevychází mi tam stup a chyty mi nezaberou.“
“Prvovýstupce byl velkej a klíčový místo přesáhnul.”
“Prvovýstupce byl malej, já se tam neposkládám.”
“Mám moc tlustý prsty do těch dírek.”
“Mám moc velký ruce na tyhle chyty.”
“Mám moc malý ruce do tý spáry.”
„Jsem moc těžká.“
„Mám těžký nohy.“
„Jsem tlustý.“
„Mám moc dlouhý vlasy.“
“Na tuhle cestu jsem moc silnej, kvůli tomu se tam nesrovnám.”
Dnešní davy jsou orientovány na čísla. Čím vyšší obtížnost ve výmluvičce zmíníš, tím shovívavější k tobě budou. Devítkovému bouchačovi bude jen málokdo oponovat, že neumí vykozit nohu a místo toho jen toporně kampusuje.
Sedmičkový lezec může po pádu ve vypečené šestkové cestě říct: “Dopoledne jsem se v jedný 8+ úplně vyndal. Jinak bych se v tom prošel.”
Nezkrokneš osmičku? “Spíš mi to připadalo jako devítka. A poctivá.”
Spadneš v devítkové cestě v horní části? Dodej: “Dole jsem tam přehlídl dobrý chyt a udělal jsem si z toho desetmínusku.”
Popřípadě: ”Měl jsem špatný celý program (= desítkový).”
Nalož část odpovědnosti za svůj neúspěch na bedra někomu jinému.
Při cvakání můžeš prudce zatáhnout za lano a pak dát odsednutí za vinu jističovi, že ti pozdě povolil a tím tě připravil o zbytek síly, aby klapla kusovka.
Nebo se svez na autorech cesty – třeba když na písku pod prvním neumíš založit smyčku a bez ní se bojíš ho cvaknout, tak můžeš říct: “Prvovýstupce si honil ego.” (série fotek)
Když se snažíš ošulit obtíže obloučkem zprava a stahuje se ti zadek z neškodného pendlu, pak: “Prvovýstupce dal kruh úplně blbě.”
“Autor průvodce uvedl chybně klasifikaci.”
“Nemůžu se soustředit, když se na mě někdo dívá.”
“Někdo omágoval chyt, který vůbec nebere.”
Vždy můžeš naznačit, že tenhle charakter cesty ti prostě nesedí. Anebo že jsi uprostřed jiné tréninkové fáze.
Spadneš v bouldrové cestě, protože neudržíš chyty: “Já mám teď období vytrvalosti.”
Spadneš ve vytrvalostní cestě, protože ti dojde: “Období síly.”
Takhle to můžeš kombinovat, akorát si přečti nějakou literaturu o tréninku, ať máš zhruba přehled, jaké jeho fáze vlastně existují.
„Mám raději tradiční cesty.“
„Tohle je holčičí lezení.“
„Tahle cesta není pro holky.”
“Nesnáším lišty/dírky/obliny/fixy…” (zkrátka to, v čem zrovna marně visíš)
“Není to můj styl.”
Dna dny před pokusem jsi vůbec nelezl? “Nejsem zaktivovaný.”
Dva dny před pokusem jsi lezl? “Jsem unavený.”
“Lezu čtvrtý den v kuse.“
“Já teď vůbec nelezu.“
“Je to zavlhlý. Strašně z toho jedu.”
“Je mi moc zima, necejtím prsty.”
„Je mi moc teplo, kloužou mi chyty.“
„Sluníčko oslepovalo.“
„Skála se potila.“
„Písek byl přeschlý a solil.“
„Šílená humidita vzduchu.“
Ať se výrobci s těmi svými inovacemi snaží a předbíhají jak chtějí, pořád to není ono.
“Maglajz nemaglajzuje.”
“Presky půjčený od kámoše váží snad tunu, se svejma bych to dal.”
“Mám nový tenký lano, nechtěl jsem do něj spadnout.”
“Mám starý tlustý lano, bál jsem se do něj spadnout.”
“Lano strašně táhne.”
Neumíš se postavit na oblý stup vpravo u kolene? A jaký máš lezky?
Nový? Určitě budou neprošláplý.
Nevypadají nově? To budou pro změnu moc měkký a budou se ti točit na noze.
Může to být děsně bolavý struhadlo, něco se taky mohlo olomit. Vápno může být šíleně oklouzaný, písek zase solí. Buližník je nepřehledný. Hlavně začínajícím lezcům doporučuji dobře zjistit, na jakém materiálu vlastně lezou, aby své semínko zaseli na úrodné půdě.
“Obliny jsou moc oblý.”
“Škrabky a dírky moc ostrý a řezavý.”
“Na umělce zapomněli našroubovat chyt.”
“Nebo se ten chyt určitě otočil a teď nebere.”
“Všechny chyty jsou sklopený.”
“V převise to bylo lámavý.”
“Stupy byly vysmejkaný.”
“Jsem teď rozlezený na jiném materiálu.”
Na to slyší každý. Popiš situaci tak, že šlo málem o holej a večer v hospodě se kolem tebe vytvoří hrozen senzacechtivých osamělých fanynek.
“Raději jsem se pustil, protože mě táhla šlacha.”
“Kruh/nejt vypadal rezavě a nechtěl jsem do něj spadnout.”
“Ta cesta byla totální vražda.”
“Nevěřil jsem jističovi.”
“Nevěřil jsem lanu.”
“Zdálo se mi, že tam jsou volný lokry, a nechtěl jsem je brát.”
Místo: “Bál jsem se, měl jsem strach.” radši použij: „Bylo to nebezpečný.”
Kdykoli můžeš poukázat na svůj okamžik smůly. Ta ke sportu prostě patří a občas se s nepřízní osudu může setkat kdokoli z nás.
“Ježiš, já spadnul z posledního těžkýho kroku!”
“Ani mi nenateklo.“
„Přelezl jsem crux a spadl z lehkýho.“
„Přehlédl jsem klíčový chyt.“
„Dala bych to na OS, kdybych sáhla o jeden chyt vedle.“
“Na RP bych to dal v pohodě z druhý bomby, ale nepolezu znova 30 metrů kvůli jednomu kroku nahoře.”
Dochází ti během onsajtu šťáva a nechce se ti bojovat? Udělej razantní krok pryč z linie cesty: “No já mám teda pech, onsajt v kapse, ale nějak mě to v tom lehkým zavedlo mimo…”
Zavlhlý obliny ve vyfoukané jižní stěně uprostřed léta?
Máš 202 cm a vztekáš se, že nedosáhneš do chytu? Tím nikoho neoblafneš.
Krokuješ šestku? Pak nekřič, že je tam dynamo do jednoprdy, tím nakrmíš leda tak kolemjdoucí turisty.
Stejně jako barvité líčení morálového odlezu v cestě, kde jsou háky po metru.
Pokud argumentuješ, že jsi horkokrevný a jedeš z chytů, tak se pak koukej o podzimních večerech na parkáči narvaným lezeckýma dodávkama promenádovat v kraťasech a žabkách. K dokreslení obrazu.
Svaluješ vinu na zimu? Když pak sedneš do nejtu, protože se bojíš třímetrového odlezu, nezapomeň si pak dát ruce do podpaždí, nebo je zahřívat horkým dechem.
Nic ti není, ale rád bys použil “zraněné” poutko? Tejpuj. Dobře taky vypadá, když po pádu zasyčíš a protřepeš ruku, jako že tě něco zabolelo.
Prezentuješ, že nemáš kvůli škole vůbec čas na lezení? Přibal si na víkend do lezeckýho baťohu učebnici.
“Svaluješ vinu na zimu? Nezapomeň si pak dát ruce do podpaždí, nebo je zahřívat horkým dechem.”
Uč se od ostatních. Ve skalách a na stěnách je spousta lidí, kteří by z toho mohli udělat doktorát.
Jak sám vidíš, výmluvy nejsou vůbec žádná věda. Navátej starosta, co z toho neuměl vybruslit, byl jednoduše amatér a stálo ho to místo. Stejně jako jeho nástupce – představ si, že jeho přítelkyně byla policií celostátně hledaná do okamžiku, než ji našli schovanou u něj v ložnici.
Těch možností a kombinací, jak vyjít z lezeckého debaklu s čistým štítem, je bezpočet. Tak hlavně už nechci kolem sebe slyšet, že jsi slabej a že tam nedosáhneš.
Diskutovat a sledovat naše nové články můžeš na Facebooku eMontany.
Zbožňuje tep velkoměsta. Mlčky žasne nad technickým pokrokem, moderními trendy, hltá poslední výkřiky módy.
Nenechá si ujít žádnou společenskou akci či kulturní událost.
Denně čte noviny,
sleduje burzu. (haha)
„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.