Mohla by to být nejvýraznější cesta Krasu – parádní expozice, býčí natejkačka po chytech ve stropě, dynamo a technická ladička v super kompaktní plotně. Cesta kolem 11 UIAA (francouzské 9a), která by měřila kolem 60 metrů. Problém je v tom, že nápad v praxi kvůli tahu lana docela dost vázne a nikdo z lezců tuhle výzvu zatím nechce přijmout.
Pozitivně to vidí vizionář Dušan „Stoupa“ Janák, který ji navrtal a pořád věří tomu, že by se tenhle mega projekt (mega úlet je možná lepší výraz, pozn.) mohl někomu povést přelézt v kuse, i kdyby lezce během machinací na mezištandu napadl roj včel (čti níže).
Tu největší lahůdku – druhou délku „Býčí krve“, která vede v krásné pevné desce, by ráda samostatně na RP vylezla Peťa Růžičková z Prostějova. Jak říká v novém videu eMontany: „Je to taková plotna, která z dálky vypadá, že nemá vůbec žádný chyty… A vlastně skoro nemá.“
Podívej se, jak Peťa nacvičuje hladkou druhou délku monumentální „Býčí krve“, která z části vede cestou „Pedrův smrk“ 10-, a užij si na chvíli letní pohodu v Krase… Pokud máš rychlejší internet, klikni na ozubené kolečko vpravo dole a pusť si video ve FULL HD.
– Peťa Růžičková leze a popisuje výživnou plotnu –
Těsně vedle tebe občas prosviští ohrožený netopýr a i v létě tady mžouráš v přítmí. Když stojíš u zavřených železných vrat do jeskyně Býčí skála (ta měří 15 km a je to druhý největší jeskynní systém ČR po Amatérské jeskyni, pozn.) a zvedneš hlavu, připadáš si zároveň jako ve španělské mučírně – jeskyni Santa Linya, která bývá také zimovištěm mnoha velkých zvířat, třeba Chrise Sharmy.
V naší trochu menší, ale zato mechovatější jeskyni, zatím nejvíc býčí síly předvedli Tomáš Mrázek, jemuž se povedl prváč kolem roku 2012, kdy končil se závodní kariérou, a Honza „Stračes“ Straka. To jsou jediní dva borci, kteří čistě vylezli první délku Stoupova projektu. Ten v první části vede přes devítku „Slovanské starožitnosti“ stropem do plotny mezi „Pedrův smrk“ 10- a „Top Gun“ 10-, do závěrečné desky, kde se teprve rozhoduje, jestli si zapíšeš zářez, nebo ne.
Stoupa o tom místě ví svoje, už několikrát vytekl přímo z cvakání řetězu, který dělí první a druhou délku. Pak cestu pár let nezkoušel a věnoval se ještě těžší lince – v roce 2014 se mu povedly „Pohádkové sny“ (11-, 8c, pozn.) ve Sloupu, jeho nejtěžší cesta v Krase.
Loni v listopadu poslal první délku projektu Stračes. Dal do ní přes dvacet pokusů, nicméně mu sedla: „Vede v převisu a ve stropě, kde jsou celou dobu poměrně dost velký chyty, což je pro mě vyhovující, protože mám velký prsty. (směje se) V závěru je dynamo, ale pořád držíš poměrně dobrý lišty. Je to silová cesta, která je hodně do těla a natíká v ní… Můj styl.”
_
Stračes leze první délku | listopad 2016
točil: Lukáš “Asu” Abt
_
_
Podle Adama Ondry je ve spodní části Býčiny ještě hodně dalšího potenciálu. „Myslím si, že na cesty 9a a výš tuplem. Daly by se tam podle mě najít i přímý cesty v podobný obtížnosti jako je „Býčí krev“. Akorát je to tam takový smutný – jeden borec v téhle části vysekával chyty a trochu jsme se kvůli tomu pohádali. Chtěl navrtat cestu, připravit a klidně mně ji nechat, ale podle mě to byla prasárna. Údajně je z toho 8c s otazníkem, ale já bych se na to nejraději mrknul a všechny ty přilepený chyty poslal dolů. Myslím, že by to šlo i přirozeně, kdyby člověk jenom jemně zpevňoval ty nejhorší chyty.“
Vzpomínka Tomáše Mrázka
„Je to krásná linie – netradiční pro Kras, jelikož se leze stropem.
Obtížnost první délky může být kolem 10/10+.
Pro mě osobně je Býčí skála mýtické místo, kde jsem začínal a kde jsem dělal své první krůčky v Krasu.“
Nádherná plotna, kterou si prostě chceš vylézt stejně jako Peťa Růžičková, akorát na to musíš mít. Druhá délka projektu, kterou Stoupa kdysi rozvrtal se Šatavisem, vede mezi cestou „Pedrův smrk“ a „Top Gun“. Začíná z police stejně jako obě cesty, pak má samostatnou linku s no handem za křidélko a závěrečný převis se jde stejně jako „Pedrův smrk“, který končí trochu dřív. Stoupův projekt končí ještě o dvě expresky výš, ve výšce zhruba 40 metrů nad trávou.
Co obtížnost? „Mně to přijde hrozně těžký. Adam se Stoupou si myslí, že ta druhá délka bude za deset. Já to nemůžu moc posoudit, ale mně to přijde těžší než jediná desítka, co jsem zatím vylezla,“ říká Peťa Růžíčková, která v cestě k tomu všemu ještě cíleně vynechává dva chyty, které už se jí zdají mimo linii.
„Stračes“, který vylezl spodek, už druhou délku taky zkoušel: „Jen jsem ji krokoval, ale byla zrovna velká zima, tak mi to moc nešlo. Zatím se mi zdá těžší než ta spodní délka.“
A lezl ji taky Adam Ondra:
„Druhou délku jsem asi před deseti lety zkoušel na top rope, když to ještě asi nebylo navrtaný. Samostatně ji považuju za logickou a nádhernou cestu a bude to pecka, až to Peťa vyleze. Lézt jí do toho teď nebudu. Ať si udělá prvovýstup. Je to úplně peckový lezení. Tahle vrchní plotna je klenot Krasu a celýho Česka. To se jen tak nevidí. Skála je dost hezká, má parádní expozici a vedou tam celkem poctivý cesty.“
Vytrvalostní spodek a technický vršek. Půjde to spojit? Zatím to vypadá, že ne, protože ti nejlepší krasoví lezci se do toho vůbec nehrnou:
Adam
„Ten plnej projekt jsem odspoda nikdy nelezl a je to podle mě trochu nesmyslnost. (směje se) Myslím si, že to nejde utáhnout s jedním lanem a je to takový umělý nacházení vytrvalostní cesty… Zkoušet se mi to nechce.“
Peťa
„S jedním lanem je to úplně bez šance. A mít někde přivázaný druhý lano? Tam není uplně místo, kde by ses mohl na pohodičku odvázat. (směje se) Ale zas by vznikla hezká a dlouhá cesta – proč ne? Asi by to byla nejdelší cesta v Krasu, ale já bych to nelezla. Mě by to nenalákalo.“ (směje se)
Stračes
„V kuse by to mohlo být nějaký 8c nebo 9a, ale nedovedu si to moc představit, protože už takhle to lano v té první délce strašně táhlo.“
Stoupa tak se svojí vizí zůstává osamocen, ale situaci bere sportovně a věří, že jeden den přijde ta správná chvíle:
„Původní záměr zůstává vylézt cestu v kuse odspoda až nahoru, akorát se to ukázalo moc těžký. Jedinej, kdo by to v Brně mohl vylízt, je Adam, ale ten o to nemá zájem. Podle něj je to spíš traverz. Ostatní lidi, kterým “Býčí krev” přijde super, jsou zase moc slabí.“ Cesta se navíc špatně nacvičuje – pokud v jejím úvodu spadneš, musíš šplhat po laně a složitě se dostávat zpátky k expresce.
A je to vůbec možné „logisticky“ – vylézt to v kuse? I Stoupa uznává, že s jedním lanem nejde vršek utáhnout. „Dokonce ani se dvěma lanama to nejde. Když jsem jedno měl k sobě cvaklý karabinou, zas mě to vyhazovalo. To druhý lano, co z tebe visí, má nějakou setrvačnost a vadí ti, když děláš skoky v první části. Nicméně, až se do toho zakousnu, už mám vymyšlenou taktiku… Lízt na jednom laně, u štandu ho přetáhnout a během toho se jistit odsedkou, ale nesedět v ní. Borec si tě zruší, a než to lano přetáhneš, seběhne dolů do jeskyně, kde tě zase zajistí. Hlavně je důležitá ta odsedka, bez ní bych do toho nešel. Přiletí roj včel a co budeš dělat? (směje se) Takže vymyšlený je to takhle, snad se k tomu ještě někdy dopracuju. Kamarád z práce si mě dobírá, že to bude můj životní projekt.“ (směje se)
:
Proč se vlastně cesta jmenuje „Býčí krev“?
Podle Stoupy má víc významů. Odkazuje k názvu místa – pravěká Býčí skála, kde archeologové našli slavného býčka z doby broznové, a potom je to také druh laciného maďarského vína. „Ta cesta je taková bitka, že se to k tomu prostě hodí. Je v tom náboj a vystihuje to emoci toho zápasu, obzvlášť pro mě – jak mně to furt nejde vylízt.“
_________
Text a video o vizi „Býčí krve” patří mezi naše „Příběhy cest“. Dole najdeš další videa, třeba „Údolku” na jizerský Nos. Děkujeme Hanibalu za podporu téhle drahé rubriky.
Pokud chceš ocenit naši práci, zvaž prosím koupi přispěvatelské samolepky. I malá částka znamená velkou podporu. Speciálně k „Býčí krvi“ jsme připravili novou samolepku s Peťou:
„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.
Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“