Discobolos VIIIa
létající talíře

perex

SCHOVANÁ V PRŮCHODU ZA ŽELEZNÝMI VĚŽEMI. HRANA PLNÁ ostrých KYZŮ, KTERÁ UŽ ZDÁLKY VYZÝVÁ K LEZENÍ. ELEGANTNÍ CESTA V ČESKÉM RÁJI, DO KTERÉ TI STAČÍ TŘI EXPRESKY.

Kredity

T: Standa “Sany” Mitáč F A VIDEO: Jakub Freiwald A “Sany” Mitáč
| ZÁŘÍ 2015

Text 1

Teď už je možná pozdě, ale až se budeš příští léto smažit v Příhrazích v Českém Ráji, vzpomeň si na ni. Všude kolem kloužeš z oblých chytů a pot ti stéká do očí. Doprovází tě tropická třicítka.

Přitom stačí projít průchodem za Železnými věžemi a ocitneš se zpátky v mírném pásmu – naproti tobě stojí hubená česká dvacítka, cesta “Discobolos”. Svými zrzavými útvary láká k pokusu. Ale dej pozor, nejtěžší to je právě na začátku. Když se ti to nepovede, skončíš hubou v hlíně.

Galerie

Text 2

Autor cesty Petr Hejtmánek vzpomíná na Discobola

“Tak na tuto cestu si velmi dobře pamatuji neb jsem z ní měl hodně dobrý pocit – moc se mi líbila. Téměř celý rok 1997 jsme lezli prváče v Příhrazích. Pokud se mrknu do svého lezeckého deníčku a podpořím své vzpomínky, tak 11. srpna jsem se toulal (s kovárnou) v západní části Příhraz a sóliko osadil několik prvních kruhů, a to na Kužel u cesty, kterou jsme pak nazvali „Pohoda“ – taky jedna z móóóc hezkých cest, nebo krajinově vděčný „Skateboard“. No, a na závěr dne jsem zabloudil do komína za Železné věže a tam jsem šoupnul první kruh na pozdější cestě „Době železné“ a hned nazval ten masiv jako Ocelové město. Naproti jsem si všimnul té úžasné železité hrany!

Hned na druhý den v úterý – tenkrát jsme spíše lezli, než chodili do práce – jsem tam přivedl Vagóna (Šilhána) a Špeka. V této sestavě jsme poměrně často lezli. Začali jsme na Šestivěží a já udělal „Variantu Dejdara“ a cestu „U rampa“ a Špekoun hned na to zmáknul „Holokaust“. Pak jsem jim ukázal, co jsem v nitru skal objevil.  

 

BANNER

Text 2_2

PROVÝSTUP S MLADOU DÁMOU A VÝHLEDEM DO JEJÍHO…

Dolezli jsme rozvrtanou “Dobu železnou” a v závěru dne jsme stačili už jen rozdělat dvě cesty. Já jsem dal první kruh na „Diskobolosu“ (nalejzal jsem tam zleva) a Špek osadil první kruh na cestě “Dva roky prázdnin”. Pak bylo asi hnusně, ale hned o víkendu jsme se tam vrátili, a to s partou z Jablonce. Já se vrhnul do dokončení Diskobola a tentokrát jsem to vylezl k prvnímu kruhu přímo po hraně. Jelikož Vagón jistil Špeka na cestě „Dva roky prázdnin“, na mě zbyla kamarádka mé dcery, Andula Nechanická, které bylo teprve 13 či 14 roků. Trochu jsem trnul, co by se stalo, kdybych v tom lámavým křápnul, ale kluci na mě řvali, ať se nebojím, že prý bych spadnul do měkkého – Andula měla už tenkrát významně vyvinuté poprsí!

Dnes už je asi cesta olezená (olámaná), ale když jsem ji lezl poprvé, tak byla plná velmi tenkých železitých talířů a ač to nerad dělám, zde nebylo vyhnutí, několik těch talířů – disků, mi zůstalo v ruce. Abych dole nikoho nezranil, odhazoval jsem je do dáli a připadal jsem si jako diskobolos… Andule mě chtěla původně jen odjistit, ale nakonec jsem ji přemluvil, aby si to za mnou vylezla. Měl jsem pak nejen nádherný výhled do kraje, ale také směrem dolů – do výstřihu. Na vrcholu následovalo kypré objetí a pusa od mladé dámy…

Vagón předal jištění Špeka Blafounovi Nechanickému (táta Andulky) a vylezl si to taky. Já mezitím seběhnul dolů a dolezl za Špekem “Dva roky prázdnin”. A že “Diskobola” všichni chválili, tak si to nakonec vylezl Blafoun i Špek. Hned následující den udělal Špek naproti dvě devítky, v té holé stěně. Ačkoli to zprvu vypadalo jako holý nesmysl, tak to celkem šlo. Taky jsme zkoumali stěnu naproti – vpravo od “Diskobola”, ale jevilo se nám to jako neřešitelné, ale možná to už dnes někdo vylezl… ” (Pár let tam je cesta „Čičoríno“ Xa od Špeka, pozn. autora)

Kdo ji tedy s tebou dělal?
Andula Nechanická, Standa Šilhán, Pavel Nechanický a Petr Slanina.

V čem je jiná než ostatní cesty v Příhrazech?
Liší se v geomorfologii stěny – neskutečná desková inkrustace. Nejtěžší je asi nástup. Na moje zvyklosti jsem ji zajistil velmi dobře (tři kruhy), takže není ani morálová. Normálně po sobě cesty nelezu, ale tuhle jsem si zopakoval nejméně dvakrát.

FULL FOTKA

VIDEO

JAKÝ JE DISCOBOLOS?

– Ondra Tůma ve videu popisuje, co se mu na cestě líbilo a jaká je –

Vzpomínka

Vzpomínka Jirky “Piškota” Chocholouška
“Geniální název mi docvakl až někde nad 2.K, když jsem si představil,
co by se dělo, kdybych ten lupen, co mám v ruce, silou usápnul: ukázková obrátka
a vrh talířem… Moc pěkný lezení, no a je to v Příhrazech, tak to by se
snad i ten materiál dal hodnotit jako docela slušnej, na místní poměry.
Nejtěžší k prvnímu (parádní technický kroky na hraně,
na VIIc, resp. VIIIa možná trošku svižnější),
pak se spíš nebát a brát jen
některý z těch lupenců…”

Mapa

Text 3

Povídání o hraně “Discobolos” je dalším dílem nové rubriky „Příběhy cest“. Minule jsme točili Alešáka v saské cestě “Nordpfeiler”.
Teď připravujeme materiál o “Neuropatologovi”, první desítce na českém písku.

 

Diskutovat a sledovat naše nové příspěvky můžeš na Facebooku eMontany.

Autor

Standa Mitáč

Hlavní editor

Vystudoval obor Tisk a foto na UK. Pracoval pro ČT, Mf DNES, ale moc ho to tam nebavilo, a tak s pomocí Jakuba založil eMontanu.
Závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na písku. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

TOC