Meisterwegy
a dva lezci,
co je mají

perex

„Že když pod druhým smekneš, tak jsi mrtvý? Vidíš, to je taky zajímavý. Tehdá jsem byl lezecky i psychicky silný, to jo.“ (Bernd Arnold o prvovýstupu cesty „Nordostkante“ na věž Brückenturm v Sasku). MEISTERWEGY – DRUHÝ DÍL O JEJICH SBĚRAČÍCH.

Kredity

T: „Alešák“ Procházka F: archiv B. Arnolda, Aniko Sass, Uwe Daniel.de, Lutz Zybell, Standa Mitáč, Pavel Žofka (horskyvudce.cz)
| prosinec 2017

Text 1

Nebudu tě nutit, aby ses klaněl zlatu vycházejícímu z mých úst. Na druhou stranu, pokud tě první díl o Meisterwegách minul, zřejmě nepochopíš všechny souvislosti a jinotaje následujícího textu a doporučil bych ti věnovat předchozímu článku alespoň trochu pozornosti.
.

URYCHLOVAČ

Pravidla hry byla jasná – vylezením dvanácti prásků během jednoho roku jsi získal saský rytířský řád. Titul mistr sportu, nejvyšší příčku východoněmeckého kastovního systému. Tu a tam se to někomu povedlo, mnozí však nedosáhli.

Když ale šlo vystudovat práva v Plzni za dva měsíce, tak by to i tady dnes mohlo jít nepatrně urychlit. Otázkou zůstává, co si člověk představí pod pojmem „nepatrně“.

TEXT RYCHLOST

Dvanáct Meisterwegů za měsíc? Asi žádný problém.
Dvanáct za týden? Pokud vydrží počasí a zdraví, tak nejspíš také.
Dvanáct za víkend? Tím si už nejsem tak úplně jistý.
A co takhle za den?

Text 2

Bernd Arnold: „Každá generace má jiné společenské, sociální i hospodářské podmínky. Svoje vrcholy možností. Každá generace zvládne to, co je v dané době možné a nedá se to navzájem srovnávat. Tehdá kupříkladu nebyly žádné vědomosti o tréninku a za nás by vylézt dvanáct za den určitě nešlo. Dnes? Asi ano, když si člověk přivstane…“

„Za naší generace by dvanáct Meisterwegů za den vylézt určitě nešlo.“ Cesta „Herbstweg“ VIIIa na Hoher Torstein (f: archiv Bernda Arnolda)

.

.
.

STEPHAN „SEPPO“ GERBER – TEN, CO SI PŘIVSTAL

(5. června roku 2010 zkusil vylézt 12 Meisterwegů…)

„Domníval jsem se, že pokud by vůbec šlo vylézt 12 Meisterwegů za den, pak jedině v oblasti Schrammsteine, protože jinde jsou vzdálenosti mezi jednotlivými cestami příliš velké a navíc je mezi těmi v Schrammsteinech několik, které nejsou zas tak těžké. Byl to cíl, o kterém jsme dopředu netušili, zda ho vůbec půjde dosáhnout. Každopádně jsme vybrali následující cesty.“

12 CEST

Meurerturm – „Westwand“ VIIIb
Meurerturm – „Route Zehn“ VIIIc
Meurerturm – „Lineal“ IXa
Dreifingerturm – „Ostrisse“ VIIIc
Ostervorturm – „Urbanquergang“ VIIIb
Schrammtorwächter – „Ostwand“ VIIIc
Schrammtorwächter – „Nordwand“ VIIIb
Hoher Torstein – „Herbstweg“ VIIIa
Schwager – „Talseite“ IXa
Falkenstein – „Direkte Südwand“ VIIIb
Falkenstein – „Extravaganter Westgrat“ VIIIc
Falkenstein – „Direkte Westante“ VIIIb

BANNER I SE ČTVERCEM

Text 3

DEN D – 12x MW

„První silný moment byl v severní stěně Schrammtorwächtera. Byla to už sedmá cesta a až dosud to šlo jako po drátkách. Jenže ten rajbák nahoře nad koncem spáry mi najednou připadl strašně těžký a poprvé jsem se musel pořádně kousnout. „Nordwand“ nám měla ukázat, jak ambiciózní a drzé byly naše plány.

Nejsilněji se mi pak vrylo klíčové místo z předposlední cesty. Falkenstein – „Westgrat“. Tady jsem zcela vyčerpaný několikrát odpadnul a klíčovou pasáž jsem nakonec přelezl jen s absolutním soustředěním na „tady a teď“ a mobilizací posledních zbytků svojí vůle. Byl jsem jako v tranzu, měl jsem pocit, že se tu z nadhledu dívám na sebe sama a vidím, jak lezu. Zážitek, který se mi při lezení už nikdy neopakoval, ani při přelezech číselně mnohem těžších cest. Snad to lze přirovnat k posledním kilometrům rychlého, na samé hranici vlastní výkonnosti uběhnutého, maratónu (Seppo se v současné době věnuje právě této trati, pozn. autora).

Prozkoumání mých absolutních limitů a dotknutí se vlastního dna – to na mne z toho celého dne zapůsobilo určitě nejvíc.“

Seppo Gerber v cestě „Direkte Ostwand“ na Teufelsturm (f: Aniko Sass)

.
Stephan Gerber toho má na triku víc. Je kupříkladu jediný, o kom je v saských lezeckých kruzích známé, že se mu podařilo vylézt na prvním konci lana všechny majstříky. Zkompletovat seznam M74.

Galerie stare

Text 4

PROSOLIT SE NA KONEC. PO 19 LETECH

Co pro tebe znamená pojem Meisterweg? Jaké atributy by měla mít taková cesta?
Seppo: „Můj pohled na pojem Meisterweg je trochu rozpolcený. Pochází z dob socialistického sportovního posuzování a dělení a pro mne, tedy člověka, který zažil restrikce DDR, je prvotně negativní. Nic na tom nemění fakt, že jsem s lezením pořádně začal až po roce 1989.
Ovšem výběr cest, to je samozřejmě z dnešního pohledu něco mimořádného. Ten typ cest je totiž pravý opak dnes tak běžných dobře zajištěných populárek.

Typický Meisterweg generuje během přelezu mimořádný zážitek. Má jasnou, přirozenou linii, která ani nemusí vést přímo vzhůru, nýbrž představuje logický průstup markantní stěnou. Jištění fixními kruhy je omezeno na minimum, to znamená, že morálová náročnost je vždy přítomna. Některé Meisterwegy také žijí ze své historie či z pověsti nepřístupnosti.

Meisterwegy jsou zkrátka nejvýraznější cesty ze 40.-70. let, které ve své době platily za nejnáročnější v Saském Švýcarsku.“

Odkud vzešel nápad přelézt všechny M74?
Seppo: „Na seznam Meisterwegů mne upozornil Jörg Brutscher. Myslím, že to bylo v roce 2002, když jsme byli v Adršpachu a během dvoutýdenních vytrvalých deštů jsme klábosili „o Bohu a o světě“ a myslím, že se diskuze stočila i na zmíněný seznam. Hned na podzim jsme pak spolu cíleně vyrazili na domněle nejneschůdnější cestu (Wolfsturm – „Talseite“) a vylezli ji. Zkompletování seznamu mne zpočátku ani moc nelákalo, protože jsem tehdá (v roce 2002, pozn. autora) měl již většinu vylezenou, včetně těch neschůdných (např. Brückenturm – „Nordostkante“, či Heringstein – „Nischenkante“).

Seppo Gerber v obávané “Talseite” VIIIc na Wolfsturm

.
Až v roce 2006 mne Lutz Zybell, se kterým jsem častěji lezl, popíchnul, abych to opravdu dotáhnul do konce, a tak jsem v následujících pěti letech cíleně vylezl i chybějící cesty.“

Takže jak dlouho ti to celé trvalo?
28. 6. 1992 to začalo cestou „Südwestwand“ na Lolaturm.
9. 10. 2010 byla „Nordwestwand“ na Goldstein tou poslední v Saském Švýcarsku.
30. 5. 2011 jsem se prosolil k vrcholu poslední cestu seznamu, což je „Willy-Hauptmann-Gedächtnisweg“ na věž Waldtorwächter v Žitavských horách (oblast na hranici s Lužickými horami, pozn. red.). Takže dohromady téměř 19 let.“
.
.

Seppo dodělává seznam mistrů v cestě „Willy-Hauptmann-Gedächtnisweg“ na věž Waldtorwächter v Žitavských horách (f: Aniko Sass)

Klikni a otevři seznam Meisterwegů v .pdf

Text 5

Jsi první, který je zkompletoval? Zvládnul to pak ještě někdo?
Seppo: „Nevím to úplně přesně, zda jsem první či jediný. Ale když jsem v roce 2002 vylezl „Talseite“ na Wolfsturm, měl tuhle cestu zopakovanou pouze Dieter Rülker. Tak jsem se ho zeptal a řekl mi, že mu jich pár ze seznamu M74 ještě chybělo. S Berndem jsem se o tomto tématu nebavil, ale když se podívám na ten seznam, tak jsem si téměř jistý, že je má všechny vylezené. Aktuálně je na tom dobře Tino Tanneberger, tomu jich chybí zhruba patnáct.“

(„Talseite“ na Wolfsturm je zřejmě vstupenkou ke zkompletování seznamu a nejméně lezeným Meisterwegem. Koncem srpna 1970 se podařil prvovýstup mančaftu pod vedením fenomenálního Bernda Arnolda. První opakování, či chceš-li druhý přelez, vyšel Dieterovi Rülkerovi. V roce 2002 tuhle hrůzu prostoupil Seppo a v roce 2016 si čtvrté opakování připsal autor tohoto článku. Takže logicky jediný další lezec, kdo teoreticky může mít sbírku kompletní, není nikdo jiný, než Bernd Arnold. Hladový po informacích jsem si s ním domluvil schůzku, aby se i tahle záležitost vyjasnila. pozn. autora)

Která cesta byla pro tebe největší horor?
Seppo: „Jako nejnepříjemnější linka se mi uložila „Nordostkante“ ! IXa na Brückenturm. Za to může jistě i fakt, že jsem do cesty nalezl bez jakýchkoli informací o ní, snad také trochu povýšeně, protože vylézt VIIIc či IXa pro mne tehdá nebyl absolutně žádný problém. Vysoko nad prvním kruhem jsem si ovšem uvědomil, co že to tu vlastně dělám a také případné následky, pokud udělám chybu (z tohoto lechtivého místa hrozí prvolezci zhruba dvacetimetrový pád na zem, pozn. autora). Dolů to nešlo, a tak jsem se s „mokrými kalhotami“ proklepal ke druhému kruhu.“

„Nordostkante“ ! IXa na Brückenturm (F: Uwe Daniel)

.
Bernd Arnold: „Že když pod druhým smekneš, tak jsi mrtvý? Vidíš, to je taky zajímavý. Tehdá jsem byl lezecky i psychicky silný, to jo.“

Seppo: „Jako na velmi nepříjemnou vzpomínám také na „Herbstweg“ na Freier Turm. I to byla taková akce podle nafoukaného motta „To si taky ještě rychle vylezeme“. Od stavění (nad nynějším třetím kruhem, pozn. autora) to bylo někonečně dlouho těžké a extrémné solivý a já se šíleně vybál.

Za další velmi neschůdnou považuji „Eckweg“ na Goldstein, protože traverz k prvnímu je tak ultrasolivý, že to snad nemůže nikoho bavit tamtudy lézt. Sem jsem se dokonce musel vrátit, protože poprvé jsem do „Eckweg“ nastoupil přímější „Direttissimou“.

A nakonec Goldstein – „Nordwestwand“. Kvůli tahu lana jsem dobral parťáka ke druhému kruhu, což byl starý Arnoldův „volant“ (obrovský kruh, pozn. autora), který nebudil stoprocentní důvěru. A nad ním to bylo v rajbasu nečekaně dlouho těžké. Opravdu těžké. Tahle cesta je díky své ponuré poloze a celkové náročnosti fakt hrůzostrašná.“

 

Bernd Arnold: „Řekl bych, že tuhle cestu určitě nikdo neleze, protože je opravdu zlá a hodně morálová. Nad druhým kruhem musíš vzít „srdce do ruky“ a prostě to odlézt. Spadnout výše nad ním by se asi moc nevyplatilo – určitě bys přistál až dole a zabil se. Nějaké smyčky by tam možná šly, ale jestli by udržely pád, to ti neřeknu.“

Seppo: „Obecně se mi jako obzvláště nepříjemné uložily zejména ty cesty, jejichž náročnost (obtížnost, kvalitu materiálu, morálovou stránku) jsem před lezením nějakým způsobem podcenil.“

Zofin

FULL WIDTH FOTKA

– MISTRY NEPODCEŇUJ. „TALSEITE“ IXa, SCHWAGER (f: P. Žofka) –

Text 6

MÁŠ JE? MÁM

Bernd Arnold: „Zabýval jsem se tím v 60. letech, v 1964 jsem mistrovskou třídu splnil. Pak už to pro mě nemělo smysl, protože jsem všechny cesty tehdá znal a měl vylezené. Vylezl jsem opravdu všechny, i ty v Žitavských horách. Jinak v té době ještě dominovala myšlenka horolezení, kdy odvaha byla součástí obtížnosti. Dodaný kruh byla velká vzácnost, ke které se přistopilo jen, když někde ubyl strom, za který se jistilo, či se vylomily hodiny. Třeba ty cesty nebyly tak těžké lezecky, ale kvůli absenci jištění byl dojem zpravidla o stupínek těžší.“

Nechlubí se tím, ale má je všechny. Bernd Arnold. (f: S. Mitáč)

Text 7

KNIHA VONÍ. PROJEKT UWEHO DANIELA

Zavřu oči a na chvíli se zasním. Jaké by to bylo, kdyby někdo všechny cesty nafotil? Doplnil fotky odpovídajícím textem a třeba i okořenil historickými snímky? Tohle vše zpracoval a vydal velikou barevnou knihu? No, mně by se to líbilo určitě. Knížka holt voní.

Taková publikace by stoprocentně získala čestné místo v mé osobní lezecké knihovničce, hned vedle Pískařů od Bohumila Sýkory, Lezení v Sasku od Jardy Maršíka a Elbsandsteingebirge – Klettern od Franka a Martina Richterů.

Doufám, že to Uwe Daniel dotáhne do konce, neboť vím, že se přesně tomuhle už nějaký čas věnuje a zdá se, že bude mít cílovou rovinku brzy na dohled.

Uwe Daniel (f: Olaf Rieck)

.
Mohl bys trochu představit svůj projekt? Jak to celé vzniklo?

Uwe Daniel: „V Sasku fotím od pradávna. Prostě se šlo do skal, a když už jsem toho vylezl dost, tak jsem odpoledne fotil, třeba to, co zrovna chtěli kamarádi lézt. Jasně, vybírali jsme fotogenické cesty, ale cílem nebylo něco uceleného, jako třeba kniha, či výstava.

A pak mi v roce 2014 jeden kamarád podsunul tu myšlenku udělat knihu o Meisterwegech. Já sám bych na to asi nikdy nepřišel. Začal jsem tedy zjišťovat, zda bych to vůbec organizačně zvládnul (kupříkladu najít lidi, co to vylezou) a začal jsem se cestám ze seznamu M74 věnovat. Prošel jsem svůj archiv a zjistil, že aniž bych to plánoval, měl jsem z minulosti už deset cest vyfoceno. Ale teprve až když se to pořádně rozjelo, tak jsem si uvědomil, kolik mravenčí práce s tím vším vlastně bude.

Bylo mi doporučeno, ať nechám dvojku slanit shora do cesty, jednoho posadím ke kruhu, druhého našteluju do lezecké pozice, zmáčknu spoušť a tradá na další cestu. Jinak že to celé bude trvat předlouhé roky. Tady jsem měl ale hned jasno – tohle není styl, kterým bych to chtěl dělat, a ani styl lezců, které jsem si na vylezení cesty domlouval. Já nebudu někoho přemlouvat, aby mi tu zahrál divadlo. Navíc mají některé cesty pointu deset metrů nad kruhem, tak jak tam chceš někoho strojit?

Když už něco budu dělat, tak pořádně.

Lidi lezou odspodu a já to dokumentuji – takhle se mi to líbí. Některé snímky třeba nejsou dokonalé, není to jedna jediná naprosto dokonalá fotka, na které všechno sedí, ale mají ducha.“

Kolik cest ti chybí a kdy kniha vyjde?
Uwe: „Nyní (prosinec 2017, pozn. autora) jich mám 80. Zbývá mi jich tedy dvanáct. Teď zrovna pátrám, zda někdo nemá na půdě krabici se starými fotkami. Přes zimu budu sbírat historické souvislosti, příhody z prvovýstupů, zajímavosti cest, budu si ověřovat zdroje. Pak potřebuju ještě jedno léto k focení, protože některé ze zbývajících cest vedou ponurými severními stěnami, a i kdyby teď byly suché, tak nedokážu nikoho motivovat, aby to prolezl. A jiné vysychají jen uprostřed prudkého léta. Takže ideálně bych se příští zimu zabýval layoutem a otázkami spojenými s tiskem. Půjde-li vše, jak má, tak na jaře 2019 by mohla být kniha hotová. Když ale vidím, kolik času tomu věnuji, tak se mi nechce dělat kompromisy (v kvalitě či formě zpracování, pozn. autora), které by bolely.

Kniha bude žít z 90 procent z obrazového materiálu a z 10 procent z textu. Některé cesty ze seznamu každý zná a ví, že jsou to vyhlášené Meisterwegy – u nich musí být fotka opravdu kvalitní, musí sedět. Tyhle směry, které jsou v kolektivním podvědomí, mohou dostat v knize klidně i víc prostoru, řekněme třeba pět stran (např. Kreuzturm – „Westkante“, či Rohnspitze – „Dolch“). Naproti tomu u méně známých cest nebude vůbec vadit, když budou mít místa méně. Cílem každopádně je, aby tam byl každý Meisterweg vidět, aby byl z fotek patrný charakter cest, jejich vzdušnost, velkolepost…“

Galerie Nove

Text 8

Jak jsi sháněl lidi, co ti před objektivem přelezou danou cestu?
Uwe: „Nejprve jsem fotil kamarády a známé. Ale protože bych měl v knize nerad pořád ty samé obličeje dokola, snažil jsem se poohlédnout i po jiných tvářích. Postupně se trochu rozneslo, o co mi jde a někteří se mi sami přihlásili a začali mě v tom podporovat, takže dohromady mám zhruba 25 lezců. Samotného mě překvapilo, že byl ten nápad přijat pozitivně.

Také chci nechat nahlédnout do místní lezecké scény, mezi lidi, kteří takové cesty lezou. Rád bych ukázal, že ty cesty jsou i dnes aktuální téma – ten seznam pořád žije a stále se najdou lezci, kteří tyhle směry vyhledávají a baví je jimi prostoupit.

Ty cesty jsou totiž poměrně rozmanité a adept musí zvládnout širokou škálu dovedností, musí být univerzální, aby si linku ze seznamu vylezl. Nejde jen o charakter lezení (jako je rajbas, hrana, spára), nýbrž i o přívlastky z roviny ‘odvážné, lámavé, vzdušné’. V tomto ohledu jsou opravdu heterogenní.“

Čekání na podmínku. „W-Kante“ VIIIc na Kreuzturm (f: Uwe Daniel)

.
U kterých cest bylo nejtěžší sehnat někoho, kdo je vyleze? Některé mají za posledních 50 let jen pár přelezů a jsou to staré známé vraždy.
Uwe: „Tohle můžu odpovědět jen retrospektivně. Když jsem s tím začal, neznal jsem detaily všech cest a netušil, jakým nástrahám bude prvolezec vystaven. Teď už to vím a můžu říct, co jsou „klíče“ k projektu.

Goldstein – „Nordwestwand“. Tuhle cestu ještě nemám vyfocenou, ale byl jsem se podívat v archivu (v archivu SBB jsou uložené staré vrcholové knížky, pozn. autora), protože mě zajímalo, kdo má cestu vylezenou. Poslední (sedmé) opakování cesty měl před 17 lety Stephan Gerber, který si tam nad druhým kruhem dvakrát nouzově odsednul do nějaké tkaničky. Všichni vědí, jak dobře on leze a co z toho vyplývá. Takže tady si myslím, že budu ještě chvíli hledat.

Potom ta cesta v Žitavských horách („Willy-Hauptmann-Gedächtnisweg“ na věž Waldtorwächter), protože je tak odporně lámavá a protože to má nějaké nedávné přelezy od řekněme desítkových lezců a všichni se o ní shodně zmiňují jako o strašlivé cestě.

Wolfsturm – „Talseite“. Na ní jsem byl už jednou s borcem, co hodně dobře leze, jenže přelez nevyšel. On o ní pak prohlásil, že by se ty kruhy měly vytáhnout, aby to nedejbože nenalákalo nějakého mladého zdravého jedince.

A konečně Brückenturm – „Nordostkante“ ! IXa, Vorderer Torstein – „Nordwand“ ! IXa Domwächter – „Südwand“ IXb“.

Kdy jsi měl opravdu nahnáno z počínání provlezce či z toho, jak dramaticky přelez probíhal?
Uwe: „Napadají mě dvě situace. První byla v „Rostkante“ ! VIIIb na Hauptwiesenstein. Prvovýstup byl udělán se schwebe (postranní jištění, pozn. autora), ale je známo, že to občas někdo vyleze i bez něj. Pro stejný způsob se rozhodnul klučina, který se mi k přelezu nabídnul. Všichni, co to lezou bez schwebe, moc dobře vědí, že v klíčovém místě deset metrů nad blokama je chyba nepřípustná. On jí udělal.

U nohy měl deseticentimetrový kyz, který je docela dobrým chytem, ale člověku se nechce věřit, že by kolem něj držela nějaká dobrá smyčka. Podle mě je to jediný člověk na světě, který to do ní opral a navíc jak letěl, tak se té smyčky intuitivně chytnul a málem ji z toho ubohého kyzu svléknul. Představ si, že on tu cestu ještě dolezl a jako bonus hodil výše další dvě nehorázné tlamy do smyček. Pak jsem se ho zeptal, co si tom dni myslí a víš, co mi odpověděl? Že to prý bylo v pohodě, akorát ho trochu trápí, že leze moc pomalu a že každý krok dlouho zvažuje. Že by rád lezl plynuleji. Já si tedy vždy dopředu zjišťuji, s kým mám tu čest a u něj jsem měl na základě jím vylezených cest dojem, že bude mít všechno pod kontrolou. Až po téhle události z něj vylezlo, že s lezením začal asi před dvěma roky a že někde na internetu vyštrachal seznam Meisterwegů a napadlo ho, že s ním bude lezecky zrát a že ho ty cesty někam posunou.

Chytání smyčky v „Rostkante“ ! VIIIb na Hauptwiesenstein (f: Uwe Daniel)

.
Druhá situace jsi byl ty (autor článku, pozn.) v „Nordwand“ ! IXa na Vorderer Torstein, kde jsi vysoko nad druhým kruhem stepoval celou věčnost. Nakukoval jsi doprava, doleva, zkusil něco zašťourat, pak se vrátil, zase to zkoušel na obě strany a tohle pořád znovu a znovu. Ještě jsi na žádnou cestu nenadával, že je to ta poslední hrůza, ale tady jsem si myslel, že třeba začneš. Navíc to z mého pohledu vypadalo, že bys při pádu odsud skončil až dole na nástupovém balkoně.“

CITÁT 1

„Bernd Arnold k prvovýstupu cesty „Nordwand“:
„Jo, to je také nebezpečná cesta, byl jsem mladý, stal jsem se šéfem tiskárny, měl jsem v hlavě silnou fázi.“

Text 9

Vím, že s sebou často bereš dva foťáky. Proč?
Uwe: „Občas jsou dvě perspektivy a obě jsou dobré. Byl jsem nespokojený s tím, že jsem se musel rozhodnout pro jednu jedinou. Tak jsem začal používat dva fotoaparáty; jedním dělám s použitím teleobjektivu detaily a druhým spíše záběry linie celé cesty. Jeden mám tedy v ruce a druhý na stativu někde opodál ovládám dálkovým ovládáním. Ne vždy to ale funguje, párkrát jsem se musel vrátit a cestu nafotit třeba dvakrát. Jindy si beru oba přístroje do stěny, abych nemusel narychlo měnit objektivy.“

Chtěl bys prostřednictvím knihy lidem něco předat?
Uwe: „Chci, aby když si někdo vezme knihu do ruky, tak aby viděl, že saské lezení žije. Že i v dnešní generaci existuje spojení s minulostí. Nebude to adorace minulých časů ani oslava těch dnešních. Saské lezení není jen krásná vzpomínka, muzeum, či skanzen. Kniha by ti měla ukázat, že je to zde stále lezecky aktivní a dovolí ti nahlédnout, co vše lze ve vybraných cestách zažít. Sebejistota, odvaha, trpělivost a střízlivý odhad – s tím vším bude člověk na konci dne na zdejším písku konfrontován, což se ve sportovních oblastech neděje, či přinejmenším ne tak často. Člověk k tomu musí vyzrát a to je dlouhý proces, který se bohužel nedá natrénovat někde na umělé stěně.“

FULL WIDTH fotka

– LINIE, NA KTERÉ MUSÍŠ VYZRÁT. „W-KANTE“ VIIIc NA KREUZTURM (f: Uwe Daniel) –

Text 10 + FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

Bernd Arnold a Stephan Gerber.
– jediní dva borci zatím zvládli přelézt všechny Meisterwegy,
přičemž jednomu z nich to trvalo 19 let.

Dvanáct kusů za den už také padlo.
I s tou knížkou to snad klapne.

Dočkáme se ale někoho, kdo dokáže zachovat chladnou hlavu a vytáhnout 92 exkluzivních směrů během jednoho roku?

PRVNÍ DÍL ČLÁNKU NAJDEŠ TADY.

.

 

Autor

Alešák Procházka

Autor

Zbožňuje tep velkoměsta. Mlčky žasne nad technickým pokrokem, moderními trendy, hltá poslední výkřiky módy.
Nenechá si ujít žádnou společenskou akci či kulturní událost.
Denně čte noviny,
sleduje burzu. (haha)

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)