Byla jednou jedna cesta v Sasku. Nordpfeiler VIIIc.
Nikomu se nelíbila, nikdo ji celé roky nelezl. Otočená na sever postupně zarůstala pavučinami…

T, F a VIDEO: Standa “Sany” Mitáč, ČB FOTO: archiv Bernda Arnolda | ČERVEN 2015

Tahle pískovcová cesta není žádný super prásk, nemá v průvodci ani hvězdičku a nemá ani vykřičník. Jako by vůbec neexistovala. Většina lezců se k jejímu nástupu nikdy nedostane – kdo by chodil tak daleko od auta? Z těch, co tam náhodou zabloudí, si 99 % řekne: „To je ale hnusná, převislá a rozchrastaná spára! A první kruh je až nad ní,“ a logicky jdou lézt něco veselejšího, třeba na jižní stěny kousek vedle.

Někdo má ale podobné blbiny rád a dokáže si z nich udělat pozitivní zážitek – vychutnat si kroky, který před ním udělalo jen pár lidí. Aleš “Alešák” Procházka, který píše články do rubriky Diagnóza lezec, si tuhle lajnu vykoukal z fotky ve starém průvodci na Schmilku (oblast v Sasku, pozn. aut.). Na obrázku z roku 1974 pískovcová legenda Bernd Arnold leze tupou hranu Nordpfeileru – asi nejfotogeničtější úsek cesty.

KRÁSA SE ZÁVOJEM

Alešák pod touhle cestou celkem dlouho chodil, než přišla ta správná chuť a podmínka: „Super bylo, že celej duben a skoro celej květen nepršelo. Protože jak je to severní stěna, kdyby to bylo zavlhlý, tak by to asi bylo hodně nepříjemný. I teď je to takový maličko olišejníkovaný,“ popisuje mimořádně dobrou podmínku.

Nordpfeiler vede na věž Östlicher Rauschenturm a má přibližně sedmdesát metrů. Většinou se leze na tři délky, jelikož cesta trochu kličkuje. V květnu 2015 měl ve vrcholové knížce čtyři opakování.

Mimochodem, Alešákovi podobné cesty sedí. Nerad stojí frontu pod nástupem, a tak často zkouší i ty, které působí na první dojem nevlídně a odmítavě. Má radost, když najde zapadlou linku, kterou chce málokdo lézt. Po tom, co do ní nastoupí, založí všechny druhy smyček a objevuje její „spící krásu“. (Trvá mu to fakt dlouho, proto má problém sehnat si jističe, pozn. aut.)

Příspěvek o Nordpfeileru ber jako malý úvod do rubriky „Příběhy cest“. Rádi bychom v budoucnu dělali články, ve kterých představíme šmrncovní cesty, které nás něčím zaujmou. Rubriku bychom chtěli více rozjet na podzim 2015.

Alešák lezl Arnoldovy cesty také v Adršpachu, materiály o tom najdeš v tištěné Montaně č. 2 a č. 3. 2015.

Pokud chceš vědět o našem dalším článku, sleduj eMontanu na Facebooku.