Před dvaceti leti válcovala sportovní špičku. Na závodech v lezení na obtížnost sbírala jednu zlatou za druhou a dnešní lezečtí tatínci si lepili její plakáty nad postel. Ve své době zářila i na sportovkách – Liv Sansoz jako druhá žena světa vylezla cestu 8c a těžší.
V druhé půlce devadesátek proti Liv lezla třeba Simča Ulmonová nebo Jíťa Mázlová, která s ní závodila třeba na Světovém poháru v lezení na obtížnost v roce 1996:
„Na Livku vzpomínám. Krátce po tom, co začala závodit, se na svěťácích zařadila hned mezi špičku. Byla takový endemit – vždycky na stupíncích. Osobně jsem ji moc neznala – k nám byli Francouzi takoví odtažitější a Livka si udržovala od svých soupeřek docela odstup, působila nepřístupně,“ říká Jíťa.
Když na závodní dobu vzpomíná samotná Liv, vysvětluje, že se tak chovala proto, aby se bránila velkému tlaku, který na ni tehdy začalo vyvíjet okolí – fanoušci, trenéři, sponzoři… „Abych to všechno zvládla, uzavřela jsem se do svojí malé bubliny a nedovolila vnějšímu světu dostat se ke mně.“
Nejen jejím soupeřkám tehdy mohlo připadat, že se jedná o namyšlenou indoorovou lezkyni. Kdo ji však znal více, věděl, že si uvnitř sebe nosí hory. Vyrůstala v Bourg-Saint-Maurice hned vedle lyžařského střediska (dnes přes 400 km sjezdovek, pozn. red.) a na lyžích jezdila od dvou let. Každé léto trávila jako dítě se svým dědou, který ji brával vysoko na hřebeny hledat krystaly.
Když se jí v roce 2003 stala nehoda kvůli špatnému slanění přes gri-gri, rozhodla se, že s profesionálním závoděním skončí. Začala mít opět více času na pohyb v milovaných kopcích. Liv se do nich několik let vydávala také s vybavením na BASE jump (účastnila se i neúspěšné expedice, která měla za cíl seskok z Nameless Trango Tower v Pákistánu, pozn. red.). Po sérii zranění, z nichž některá se jí stala i kvůli BASE jumpu, se rozhodla tohoto objektivně nebezpečného sportu nechat. „Uvědomila jsem si, že hory je lepší jenom zlézat a že je lepší z nich sestupovat jiným způsobem než skákáním,“ říká Liv, ale pozor – tím nevylučuje možnost sletět kopec na paraglidu.
Nebyla by to Liv, kdyby si ohledně zlézání hor nevymyslela něco speciálního. V loňském roce ji napadlo pokusit se být první ženou, která si odškrtne všechny alpské čtyřtisícovky (82 kousků) během jednoho roku. Oproti Uelimu Steckovi, který kopce kompletoval v létě 2016, začala Liv se sběrem už začátkem března – tedy v zimních podmínkách, kdy jsou výstupy na vrcholy podstatně těžší – denního světla je pořád málo a sněhu naopak často až moc.
Během loňska se Liv přesvědčila, že 82 vrcholků je slušná nálož. Všechny v roce 2017 vylézt nestihla, a tak zbývajících osm hor dokončila letos v září. Krátce potom byla v plánu přednáška v centru Chamonix.
Přednáškový sál v École Nationale de Ski et d’Alpinisme se pomalu zaplňuje. Tohle v Česku nemáme – školu pro horolezce. Místo periodických tabulek prvků, chemických vzorečků nebo vycpaných zvířat visí na stěnách auly akční záběry z hor a lezení… Ke zklamání autora článku však celý blok probíhá ve francouzštině, které rozumí podobně jako chemii. Aspoň, že fotky není potřeba překládat.
Po skončení přednášky sedáme na chvíli ve školní knihovně (místo snů, kde mohou závisláci z lezeckého světa trávit dlouhé zimní večery, pozn. red.) a bavíme se o čtyřtisícovkách na chvíli v angličtině. Liv má dobrou náladu, všude kolem ní se motá spousta jejích přátel a ona je ráda, že jim může předat své zkušenosti a načerpanou energii z dvouletého projektu.
Kterou horou jsi vlastně odškrtávání seznamu dokončila?
Poslední dva vrcholy byly Aiguille Blanche de Peuterey a Grand Pilier d’Angle v masivu Mt Blanc. Lezla jsem to přes dlouhý hřeben Peuterey (psali jsme tady, pozn. red.) společně s parťákem Rogerem Schaelim a z vršku Mt Blancu jsem si pak seskočila na padáku domů.
Na kterých kopcích jsi byla neúspěšná?
Dvakrát jsem se musela pokoušet o Aletschhorn (více ve videu dole, pozn. red.) a otáčeli jsme to také na Piz Bernině – tam to bylo kvůli maličkosti – kamarád ztratil sluneční brýle. Ale i to se v horách stává. Na Jungfrau jsme zase schytali větrnou bouři. Vracela jsem se také na Weisshorn, kde bylo při prvním pokusu příliš mnoho sněhu. Sice jsme šli v září, kdy už podmínky bývají dobré, ale během našeho pokusu to neplatilo. Poslední horou, na kterou jsem vylezla až na druhý pokus, byl Schreckhorn – přes noc pršelo, a když jsme se probudili, skála byla celá zmrzlá. Dohromady jsem se tedy musela vrátit na pět kopců.
Který z výstupů se ti zdál nejtěžší?
Traverz ze Schreckhornu na Lauteraarhorn byl dlouhý a náročný – měli jsme na hřebeni hodně sněhu. Velmi studený byl také traverz Grandes Jorasses a šla jsem na něj právě den po traverzu Schreckhornu, takže moje tělo bylo docela vyčerpané.
Zjednodušila sis sestup z Jorassů seskokem?
Chtěli jsme skočit a sletět dolů, ale byl na to příliš velký vítr. Museli jsme tedy sestoupit normálkou dolů.
Kolik vlastně váží tvůj padák?
Můj váží 1,9 kilo.
Nene. Vážně?
Ano. (směje se)
To si ho jen připneš k lezeckému sedáku?
Mám speciální sedák na létání. A ten padák musí být takhle lehký. Třeba pět kilo už by bylo na takovéhle výstupy příliš moc.
.
.
Možná trochu hloupá otázka – jaká je tvoje oblíbená hora?
Všechny. (směje se) Schreckhorn je kopec, který mám skutečně ráda. Z blížšího okolí bych potom vybrala Aiguille du Verte. Ale jak říkám, všechny kopce, na které jsem lezla, mám ráda.
Jaké schopnosti ze závodění se ti na čtyřtisícovkách hodily?
Myslím si, že obojí je hodně o hlavě. K tomu, abych vylezla všechny čtiřtisícovky, mi určitě hodně pomohla schopnost samu sebe překonávat, kterou jsem po dobu závodní éry hodně používala. Akorát tady jsem nemusela překonávat dlouhé tréninky, ale například dlouhé přístupy k horám, technické obtíže, strach z objektivního nebezpečí…
Přijde ti, že některé kopce se kvůli oteplování stávají více nebezpečnými? Tím, jak taje ledovcová pokrývka, dochází k častějšímu pádu kamení, bloků… (psali jsme tady, pozn. red.)
Myslím si, že hodně hor se stává více a více nebezpečnými. A hory, které se dříve lezly v červenci a srpnu, je teď lepší lézt třeba během pozdního května. Sezóna začíná dříve. Myslím si, že také nějaké skalní stěny jsou víc nebezpečné.
Můžeš dát příklady?
Lehčí normálka bývala například na Täschhorn, který se po propadu ledovce už chodí přes hřeben. Jinou cestu jsme museli kvůli riziku pádu kamení z tepla zvolit také na Schreckhornu.
Proto jsi začala lézt už v zimě? Jaké je lézt na čtyřtisícovky v zimě?
V zimě jsem začala, abych měla šanci, že všechno stihnu vylézt za jeden rok. Od března do dubna jsme udělali 38 výstupů. Nakonec jsem to však bohužel nestihla a nějakých osm kopců jsem tak dolezla až letos.
Jaké jsou teď tvoje plány?
No jo, honí se mi v hlavě nějaké myšlenky. „Osmitisícovka?“ předhazují mi kamarádi. Tím si nejsem moc jistá. Podle mě jsou moc pěkné věci i v nižších polohách – třeba v Patagonii. Nemám teď ale žádné precizní plány. Chtěla bych si vzít čas na rozmyšlenou a udělat skutečně velmi dobrý plán něčeho dalšího.
„Osmitisícovka?“ předhazují mi kamarádi. Tím si nejsem moc jistá. Podle mě jsou moc pěkné věci i v nižších polohách – třeba v Patagonii.
(Vtipná jazyková chyba na 5,37 – první lezkyně na Kypru. Haha, pozn. red.)
Narodila se 12. 2. 1977 v Bourg-Saint-Maurice (Francie).
Vítězka Rock Masteru v Arcu 1998, dvojnásobná mistryně světa v lezení na obtížnost (1997, 1999), několikanásobná vítězka Světového poháru…
Profesionální lezkyně, jedna z organizátorek soutěže Zlatý cepín, autorka článků o horách.
V roce 2014 si koupila a opravila byt v Les Houches tři kilometry pod Chamonix. V jeho okolí ji můžeš potkat na skále, na kole, ve vzduchu nebo na ledu. Koukej se všude kolem.
Jako první Francouzka vylezla všechny čtyřtisícové alpské vrcholy. Výstupy dělala poctivě z údolí – nepoužila k tomu lanovky (jen horské chaty).
Větší článek o ní vyšel v tištěné Montaně 1 / 2016.
DEFINICE DOBRODRUŽSTVÍ PODLE LIV
„Nevědět vůbec nic o tom, kam jdeš. Nevědět vůbec nic o tom, co si tam počneš. A prostě tam jít.“
.
„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.