V aljašské divočině
jsem došel
k poznání č. 142

perex

“KDYŽ UŽ SI MYSLÍŠ, ŽE JSI HO MUSEL MINOUT, KDYŽ UŽ JSI TAK VYČERPANÝ, ŽE NEMŮŽEŠ DÁL, NARÁZ JE VEPŘEDU NA STEZCE COSI CIZORODÉHO, MODRÝ BAREL, PAK STROMY NA LEVÉ STRANĚ MIZÍ A NA PLÁCKU, KTERÝ SE PŘED TEBOU OTEVŘE, TO STOJÍ…”

 

Kredity

T a F: Matěj Balga | ZÁŘÍ 2015

Text 1

Na dvě stě čtyřicáté osmé míli Parksovy dálnice, která protíná jinak liduprázdnou aljašskou tajgu od Anchorage po Fairbanks, leží malá hornická osada s názvem Healy. Sotva by stála za zmínku, kdyby odtamtud hluboko do divočiny nevedla stezka Stampede. Na téhle stezce, poblíž místa, kde protíná východní břeh řeky Sushana, totiž stojí starý autobus. Poté, co zde zemřel hladem mladý cestovatel jménem Chris McCandless, hledající v aljašské divočině absolutní svobodu, se tohle místo stalo symbolem našeho odvěkého přání uniknout z civilizace. (Příběh byl zfilmován – Into the Wild, pozn. editora)

Přesně o třiadvacet let později stojím se svým kolem na západním břehu Teklaniky, která se pro McCandlesse stala nepřekonatelnou překážkou na cestě zpátky do civilizace. Řeka, napuchlá deštěm přicházejícího podzimu, zuřivě pění. Dvakrát se pokusím divoký, k hrudníku sahající proud přebrodit, dvakrát mi jeho síla podtrhne nohy a srazí mě do ledové vody. Když se vyškrábu zpět na východní břeh, teplota klesá k nule a začíná sněžit. Je konec srpna, věčný sníh s každým dnem sestupuje níž do údolí a blíží se aljašská zima. Tváří v tvář hrozbě hypotermie mi nezbývá nic jiného, než se obrátit zpět k východu. Necítím už nohy, mokré oblečení na mě mrzne a hýbat se v něm dá jen s největším sebezapřením. Jako východisko z nouze exnu placatku Jacka a vydám se na závod o život – dvacet mil bahnitou, promáčenou tajgou zpět do Healy. Trvá to osm hodin.

Galerie 1

Text 2

Ten zážitek, který jsem vlastně ani nemusel přežít, mě vyděsil natolik, že jsem už s Aljaškou něchtěl mít nic společného a musel jsem se smát mým naivním romantickým představám o dobrodružném výletě malebnou krajinou kolem Denali. Aljaška totiž byla, hlavně za chladných nocí, především hrůzostrašná a divoká ve své neochočené nahotě. Byla to Země, kde na strmých stěnách vulkánů válčili Titáni; stvořená z Chaosu a Prastaré noci; místo dávných rituálů, Země, kde přežijí jenom ti podobní víc kamenům či divokým zvířatům než lidem. Byla to půda, kterou nemůžeš obdělávat, můžeš na ní jen zkusit přežít a potom, když nalezneš svůj konec, tvoje kosti zůstanou nepohřbené a Příroda si vezme zpět, co jí patří. A já si nebyl úplně jistý tím, jestli bych z dalšího měření sil vyšel stejně šťastně jako tentokrát.

Během několika dalších dní se lehce otepluje, přestává pršet a já, posilněný pivem z 49th State Brewery, si uvědomuju, že nemůžu Healy opustit bez toho, aniž bych to zkusil znovu. Druhého září za rozbřesku znovu vyrážím do divočiny. Deset mil po Stampede Road, potom kamenitá stezka posetá po kolena hlubokými ledovými loužemi, rozbahněné bažinaté údolí, kde se stezka ztrácí ve vysoké trávě, dalších pět mil spletitou změtí potoků a znovu stojím na břehu Savage River. Voda od minulého týdne klesla zhruba o stopu a během deseti minut jsem bez problémů na druhé straně. O půl hodiny později už zkoumám sprintující hladinu Teklaniky.

full width fotka ŘEKA

S Drahuš na cestě

 

– SPRINTUJÍCÍ HLADINA TEKLANIKY –

Text 3

S kolem na zádech v ledových peřejích

Není pochyb, že vody je míň, nicméně to pořád znamená udržet se na nohou v silném proudu, sahajícím až po pás. Je ale relativně teplo, svítí Slunce a hezké počasí mi dodává optimismu do takové míry, že sám sebe přesvědčuju, že to tentokrát dokážu. S touhle myšlenkou si nakládám kolo na ramena a vkráčím do řeky.

Jsem už jenom nějaké dva, tři metry od místa, kde se dno začíná zvedat, když stoupám na kámen tak nešikovně, že mi roztahuje nohy na metr od sebe. Stojím teď uprostřed řeky, bezmocný hadrový panák, a ledové peřeje mě olizují jako hladová šelma. Pokouším se posouvat nohy pomalu zpět, centimetr po centimetru, ale dno je moc členité a proud moc silný.

Naráz jsem zase ve vodě. Chvíli nevidím nic, jen bílé bublinky, a několik okamžiků trvá, než si uvědomím, co se děje. Nohy marně hledají dno. S kolem na zádech svištím vstříc úzkému kaňonu. Rukama ve vodou nasáklých těžkých rukavicích plácám ve vodě a snažím se dostrkat se ke břehu. Třicet sekund, než mě řeka vyplivuje na kamení protějšího břehu, je novou definicí věčnosti. Shazuju kolo z ramen a těžce oddychuju. Tak jsem tady, na druhé straně, a cesta k autobusu je otevřená. Pak se ale zadívám zpátky přes řeku na břeh, odkud jsem přišel, a nadšení ihned zkalí otázka: “Dokážu se zítra dostat zpátky?”

Galerie 2

Text 4

Teď ale není na přemýšlení čas. Před setměním musím být na místě, protože s sebou nemám stan a s postupujícím odpolednem bude moje oblečení, durch nasáklé studenou říční vodou, čím dál větší hrozbou. Dalších dvanáct, nyní mnohem náročnějších mil – za Teklanikou se stezka ztrácí v bahnité, zakalené vodě bobřích jezírek, do kterých někdy zahučíš až po hruď, potom zlověstně tichá louka s čerstvě otisknutými medvědími stopami, které nervózně sleduju až k autobusu, klikaté koryto lesního potoka, uzoučká lesní stezka tunelem shrbených, pokroucených stromů a posledních pět mil po kamenitém hřebenu s úchvatnými výhledy na severní stěnu Denali.

A když už si myslíš, že jsi ho musel minout, když už jsi tak vyčerpaný, že nemůžeš dál, když už přestáváš věřit v to, že ho vůbec spatříš, naráz je vepředu na stezce cosi cizorodého, modrý barel, pak stromy na levé straně zmizí a na plácku, který se před tebou otevře, TO stojí.

full width fotka AUTOBUS

Cesta po Nepálu

 

– OPRÝSKANÝ AUTOBUS FAIRBANKS CITY TRANSIT SYSTEM 142, NEBOLI MAGIC BUS –

Text 5

Ultimátní poznání na konci poustevnické poutě

Oprýskaný autobus Fairbanks City Transit System 142 už dávno nevypadá tak jako na McCandlessových fotkách z roku ’92. Většina oken je vystřílených, nahrazených povlávajícím igelitem a místo čísla 142 vrchní hranu zdobí jenom zrezavělé díry po kulkách. Uvnitř to ale vypadá jako by Chris jen zrovna odešel sbírat borůvky – jsou tu pořád ta stejná barelová kamna, bílý kredenc s knihami – dvě snové hodiny strávím nad deníky, do kterých tu každý příchozí přispívá – a vrzajícími zásuvkami plnými jídla a léků. To aby už nikdo nemusel čelit stejnému osudu jako on; vzadu stará pružinová matrace a několik přikrývek. Do stěn jsou vyryté vzkazy stovek lidí, kterým příběh tohohle místa změnil život. “Takže tady to je,” říkám si pro sebe a snažím se to nějak absorbovat, ale když pak sekám dřevo na večer nebo věším mokré věci a dívám se na tu zhmotněnou představu jednoho z mých snů, je to stejně tak neskutečné, jako bych se na to pořád díval jenom ve filmu.

Vůbec se nedivím, že tu zůstal tak dlouho. Je to úžasné místo – v autobuse se cítíš i v noci naprosto v bezpečí před jejími nástrahami, řeka Sushana pod kopcem je plná křišťálově čisté vody, všude okolo je spousta dřeva, divoké zvěře a bobulí.

Galerie 3

Text 5_5

Na oslavu si večer otvírám láhev whisky a na pohodlné matraci dlouho do noci přemýšlím nejenom o Chrisovi a o tom, proč už se odsud nevrátil, ale taky o tom, co tohle místo znamená pro mě. Moje téměř rok trvající cesta v posledních dnech změnila tvář a teď mám pocit, že tak nějak kulminuje. Minulý podzim jsem si pro sebe vytyčil spoustu velkých cílů, od kterých jsem si toho hodně sliboval: Řím, Teherán, Xian,.., ale nakonec bylo tím největším mezníkem právě tohle. Narazil jsem na svůj konec světa, aspoň ten večer mi to tak připadá a náhle vím, že ať pojedu kamkoliv, odsud se dá jet už jen zpátky. Dál není nic než liduprázdná tundra a osamělé vody Beringova průlivu – tohle je konec poustevnické poutě, která ti přinese to ultimátní, nepřenositelné poznání, kde ožívají slova Pasternakova Dr. Živaga:

 

“…jsi tady na zemi, abys uchopil smysl toho divokého okouzlení životem a dokázal nazývat věci jejich pravými jmény…”

Video

Text 6

A já mám pocit, že jsem připravený, to jest, nazývat věci pravými jmény. Před rokem jsem utekl do světa ne proto, že bych se nemohl vyrovnat s tím, čím a s kým jsem byl, ale proto, abych našel, čím jsem a budu teď. A zjistil jsem, že už necítím trpkost toho odloučení ani vztek, nýbrž že jsem vděčný. Díky Ní jsem tady, na samém konci mého světa. Celou tu dobu jsem si Ji vozil s sebou v hlavě a teď je možná čas Ji tady nechat. Odložit tu Její jméno a být konečně svobodný. V záři hasnoucích plamenů, pod oblohou, hrající zelenofialovou symfonii aurory borealis, ho pozoruju vyryté do stropu nad mou hlavou, zatímco mě pomalu a nežně, takřka mateřsky, pohlcuje vlídné objetí mystické polární noci.

Pokud chceš vědět o našem dalším článku, sleduj eMontanu na Facebooku.

 

Mapa full width

 

– MAPA: MATĚJOVA CYKLOJÍZDA NA VÝCHOD –

infobox tabulka obyč

V říjnu 2014 koupil ojeté kolo, vybral osm set dolarů a vydal se léčit zlomené srdce tam, kde ožívají romány Jacka Kerouaca a dny začínají dříve.

V Itálii vyráběl olivový olej, v Řecku bojoval se smečkou divokých psů, oslavil Vánoce ve stanu na břehu Dardanel, kouřil opium s beduíny v íránské poušti, přejel čtyřstisícové průsmyky Pamíru a tři tisíce kilometrů dlouhou poušť Taklamakan, pracoval v čínském baru a teď, po více než deseti tisících kilometrech, jede v zeleném oparu polární záře skrz Aljašku a Yukon vstříc teplé zimě v Mexiku.

Dobrodružné putování Matěje Balgy můžeš sledovat buď na jeho stránkách nebo na Facebooku.

Infobox film

Příběh Christophera McCandlesse, alias Alexandra Supertrampa, mapuje kniha Into the Wild od Jona Krakauera. Víc než deset let poté byl také zfilmován. Se stejným názvem Into the Wild jej v roce 2007 natočil Seann Penn, jako Call of the Wild ve stejný rok i dokumentarista Ron Lamothe. 

Tady si můžeš přečíst zajímavosti o natáčení prvního zmíněného filmu.

Autor

Matěj Balga

Autor

Nenapravitelně romantický hrdina Východní noci, poetický filosof a poustevnický cestovatel. V říjnu 2014 koupil ojeté kolo, vybral osm set dolarů a vydal se na dlouhou cestu.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)