Nechat se naštvat předraženým parkováním v Zermattu a pak se probíjet DAVEM CHTIVÝCH KLIentů A NERVÓZNÍCH HORSKÝCH VŮDCŮ? Netřeba. JEDEN MATTERHORN MÁME TAKY UPROSTŘED ČECH.

T: Standa “Sany” Mitáč, P. Prachtel PŮVODNÍ VIDEO: Jakub Freiwald A “Sany” Mitáč,
F: S. Mitáč, Z. Hlaváčková, K. Vlček | 12. 5. 2016

PETR PRACHTEL A KAREL BĚLINA V ČESKÉM KRASE

Jsou to snad dva nejkrásnější směry Českého krasu a oba jsou „kradené“. Středočeským lezcům je v šedesátých a sedmdesátých letech vyfoukli dva „mladíci“ ze severu Čech. Dnes už je slovo “mladíci” trochu mimo, z obou borců se totiž postupem let staly legendy.

Petr Prachtel  vylezl „Direttissimu“ na Matterhorn (původně za V A1, dnes RP 7) a Karel Bělina otevřel linii „Úmrtní list“ středem Vlastiny stěny (původně za V A1, dnes RP 8-). Obě jsou to logické cesty, které přímo volají po tom, aby je člověk vylezl.

O první z nich bude tenhle článek i video.

Petr Prachtel v šedesátých letech, foto: Karel Vlček

Jaké vzpomínky má liberecký Petr Prachtel k Direttissimě?
Podíval se do svého „těsnopisného deníku“ a poslal tohle:

60. LÉTA: PRVOVÝSTUP A NOČNÍ HONIČKA

Z dopisu Petra Prachtela

Český kras – ne že bychom tam byli domovníci, ale něco tam je, nejen ten Matterhorn. Vzpomínám například na chytání velkotlamy Albrechta z Helenčiny hned po vojně (1962) a se Zórou posléze druhý přelez „Plzeňské varianty Křížové cesty“ při -18’C (!), jo, ale ten Matterhorn…

Při prvovýstupu Direttissimy 24. 11. 1963 (s Brábou) se nedělo nic extrovního, jen to šlo pomalu skrze nevyhovující skoby (v dunivé pukanině zbytku lomu).

Zato první zimní přelez (8. 3. 1964) se nečekaně zauzlil v horror a to je na smeč povídačky: Toť bylo ráno -15 stupňů, a tak jsme šli nejdřív pro zahřátí do Jána a zpět, což bylo zbytečné, neb k zahřátí nevedlo. Jak pumpa jsem tedy vystoupal ke spodnímu odštěpu, šlápl do dodané skoby (nic tam nezůstalo) a jal jsem se nad lupenem tlouct nějaký – asi trojhranný – dužník. Ten však odchlípl celý plát, spodní vypadla, vytrhly se dvě další a já hučel osm až deset metrů (jako ten Folprecht dva roky předtím – skoro stejně a oba jsme taky klidně mohli skončit!) Ale v obou případech jističi a jističky jen tak z ruky dobře zaúřadovali (-y) a oba jsme zarazili patama plus mínus 50 cm nad tvrdou podlahou… Vzal jsem o polici. On bosý visel – bez valných důsledků, já s výronem jak Chiron.

Jelikož však šlo o trénink na zimní „Hokejku“ (legendární cesta v Tatrách, pozn. red.), dolez jsem to a teprve potom haproval domů – už potmě lokálkou na takzvaný „malý lístek“ (17: 45). A ještě pech neskončil – narazili jsme totiž na nesmírně sveřepého průvodčího, co na nás chtěl volat poliše – museli jsme na raz-dva-tři v Radotíně vyskočit a utíkat s tou nohou a těžkými bágly do tmy – a si představ, že to pako nás honilo až za nádražím v terénu! Nakonec vyplivl a my jsme se mu stačili zdálky vysmát.

Anabáze ovšem pokračovala pěšmo do Chuchle a autobusem na Zlíchov, „doma“ až 20: 30 „na Kolonce“ v Dejvicích, já s nohou jak konev… A to byl pak fofr („hlína s voctem“ atp.), neb už za 12 dní jsme lezli tu „Hokejku“ ve vražedném zvratu počasí… Jojo, byly to „krásné doby“…

ZIMNÍ PŘELEZ – ilustrační fotky (16. 1. 16)

MATTERHORN PRO MĚ ZNAMENAL VÍC

Nevím, zda přečteš, sotva péro v ruce držím… Ještě je v deníku (1964) zajímavé, že s klasifikací VI mám ten „Matterhorn“ v seznamu cest docela vysoko, na 7. místě, kdežto kupříkladu Údolní Dominstein (VIIIb, pozn. red) se krčí až na 13. místě, Údolní Kápl (VIIIb, pozn. red) až na 15. místě (!). Tím zajímavější, že nešlo o žádné RP, jak již uvedeno. A to jsme tenkrát šlapali dost – s vohledem na ty doby.

Zdá se mi, že v 1964 jsem byl ztuhlej málem obětí právě té kaltny – nemotornej, přetíženej vercajkem, v ojetejch vibramech a taky (směje se) bez maglajzu a kruhu. Tam široko daleko nic takového dosud nebylo – šlo se přes skoby a ty se zas vytáhly. Po prvním přelezu tam nic nezůstalo…

A ještě: 8. března 1964 jsme v horní části instalovali vrcholovou knihu a od ní též mínili razit vršek přímo – ale k tomu už nějak nedošlo, hlavně proto, že 1965 jsme padali z Prahy.

Petr v den svých 76. narozenin, 2015 (f: Zuzka Hlaváčková)

(Alpský Matterhorn je zároveň jediný větší kopec, kde Petr se svojí ženou Zorkou byli – v roce 1971. Zanedlouho potom jim přišlo od Německého alpského spolku pozvání do Nepálu. Měli se zúčastnit expedice na Ama Dablam a Mount Everest. Cestu však museli stornovat, jelikož v době normalizace nepatřili do škatulky „řádní socialističtí občané.“ Stáhli se na písek a později do Jizerek, kde udělali spoustu neuvěřitelných výstupů. Na vysoké úrovni také vytrvalostně běhali, pozn. editora)

Text a video o “Direttissimě” patří do naší škatulky „Příběhy cest“. Dole se můžeš podívat na starší videa, třeba na “Haftyho” na Rovišti nebo první jedenáctku na českém písku. Děkujeme Hanibalu za podporu téhle nákladné rubriky. Pokud tu chceš podobná videa sledovat častěji, pomož nám tady.