Milníky lezce

perex

Určitě znáš ten pocit, když máš zkusit něco nového, co jsi nikdy předtím nedělal. V hlavě se ti mísí obavy, vzrušení a očekávání. Znáš vyprávění těch, kteří to Už zažili. Je to Krok do neznáma, ale když ho uděláš, dostaneš se zase o kousek dál.

Kredity

T: Aleš „Alešák“ Procházka F: Aleš „Alešák“ Procházka, Standa Mitáč
| DUBEN 2015

Text 1

První krok, první slovo, první pusa. První ujeté metry na kole.
První zasloužený výprask. První zamilování.
První pobyt v nemocnici bez maminky.
První řízení auta natajno na parkovišti či v jeteli.
První láska se vším všudy. První vlastní vydělané peníze.
První rozchod. Narození prvního dítěte. První mlhavé obrysy Pravdy…

Milníky podobného významu lemují i náš druhý život. Ten lezecký. Stejné nejisté pocity, stejný skok do neznáma. Lezení totiž není koníček na 2x 90 min týdně. Je to životní styl, droga, posedlost, diagnóza.

Předěl / Citace

„První slanění je drama. Tisící naprosto nudná rutina.”

Text 2

První lezení

Donedávna jsi ho znal jenom z televize anebo fotek. Popřípadě z vyprávění kamarádů. A najednou jsi tu ty a skála. Duel v přátelském duchu. S přibývající výškou nad zemí se ti sice stahuje hrdlo, nemůžeš udržet chyty a v keckách bezradně kloužeš po skále, ale shora tě na laně dobírá zkušenější kámoš, na kterého je spolehnutí. A když vylezeš až na vrchol, celý upocený, lehneš si na záda a jsi tak šťastný. Zvládnul jsi to.

První slanění 

“Hele a jak se dostanu dolů?”
“No to si takhle protáhneš oba konce tím slaňovacím udělátkem, přehoupneš se přes vrcholovou hranu a slaníš vzduchem dolů.”
“Co že se to? Přehoupnu?”
“Jo. A slaníš vzduchem dolů.”
A je to tady, zase je v tobě malá dušička. Vždyť se na tom vršku tak krásně sedělo. První slanění je drama. Tisícáté naprosto nudná rutina.

První lezení na ostrém konci

“Počkej, ono má lano nějaký ostrý konec?”
“No jasně, ten, na který se navazuje prvolezec, je od výrobce speciálně vytvarován a z profilu připomíná čepel. Proto se říká, že někdo leze na ostrém konci.”
Když visí špagát shora, tak si vlastně kdykoli můžeš odpočinout – sedneš si do lana, a pokud ho předtím parťák v garáži nepokecal kyselinou z autobaterie, nikam nespadneš. Ale dám ruku do ohně, že v sobě budeš mít od prvního lezení červíčka, jaké to bude z pohledu prvolezce. Do tvého života vstoupí dobrá kámoška Psychologie. Tak dobrá, že s tebou pojede vždy ráda do skal. Kdykoli. Kamkoli. Někdy ti dobře poradí, jindy ti nedovolí udělat pitomě lehoučký krok pár metrů nad jištěním. Ovšem je to jenom kámoška – záleží na tobě, co všechno jí dovolíš, aby s tebou dělala.

Galerie 1

Text 3

První nečekaný pád

Založíš vklíněnce nebo smyčku, kterou považuješ za dobrou. Ovšem jen do okamžiku, kdy bys do ní měl spadnout. V tu chvíli, kdy netrpělivě přebíráš poslední chyty a chvěješ se jak židovská brada, naprosto se ti změní úhel pohledu na realitu. Najednou pochybuješ o kvalitě jištění, jsi přesvědčen, že se ti vycvakne lano z expresky, vytrhne smyčka či dokonce nýt, že jsi se špatně navázal, určitě se přetrhne lano… Najednou bys vyjmenoval i dvacet dalších důvodů, proč jistě skončíš v borůvčí. Návrat ke kořenům. A pak to přijde tak nějak samo, prostě to buď smekne nebo ti dojdou síly, a jak letíš, ani se ti nestihne promítnout před očima kus života a už visíš v laně pár metrů níže, než jsi byl před chvílí. Lano se nepřetrhlo, nýt se nevyrval a i dalších dvacet mechanismů zániku selhalo. Zjistíš, že pád není nic tragického, časem se z něj dokonce stane běžná součást lezení, podobně jako když si ráno uvaříš kafe nebo přečteš noviny.

První boj o holej

Když vysoko nad zemí uděláš krok, který nejde vzít zpět a ocitneš se v nečekaně obtížné pasáží bez jištění. Když se v horách vysoko ve stěně totálně pokazí počasí. Můžeš smlouvat s osudem a nabízet mu úplatky, veškerý majetek, peníze. Můžeš, ale karty jsou rozdány. Nezbývá ti, než vymáčknout vše, co v sobě máš. Poprvé bojuješ o holej. Nemusel jsi hrát. Chtěl jsi.

Předěl / Citace 2

Úzkost a strach.
Osude, prosím, dej mi křídla Pegase.
Jinak proměním se v prach.

Noha mi usmekla.
Už letím.
Do pekla.

text4

První vysněná cesta

Kvůli které jsi nemohl několik let v klidu spát. Poprvé s brilantní přesností jak v reklamě na eleganci spojíš všechny pohyby a dáš cestu na “erpé”, prostě v kuse, bez pádu, bez zatížení lana. Jindy se jako už po několikáté posadíš pod nástup morálové cesty, na kterou několik let sbíráš odvahu. Navážeš se, párkrát se zhluboka nadechneš, dotkneš se prvních chytů, tak zlehka, jak své první lásky a také srdce ti bije stejně silně jako tehdá. Poprvé si však uvědomíš svoji vnitřní sílu, probudíš démona, který v tobě doteď dřímal, a cestu s přehledem vylezeš.

První noc pod převisem

S tou nejlepší kočkou. Se vším všudy. A vem čert, že tě ještě před půl hodinou pálila prolezená bříška prstů a říkal sis, že bys nejradši usnul a odpočinul si na zítřejší nacvičenou devětplusdesetmínusku… Démon tam uvnitř je stále vzhůru. 

První prvovýstup

Vím, že by se o tom dalo polemizovat, ale dejme tomu, že Ameriku objevil Kolumbus. Úplně to vidím, nejprve si s klukama mysleli, že to je mrak, potom že objevili trosky malajského letadla a najednou celý kontinent. Prvovýstup je stejné kouzlo poznávání. Objevíš směr, který ještě není vylezený. S prvním lezeckým pohybem vstupuješ do neznáma. Linie, kterou se stěnou vydáš a to, jak ji zajistíš, mohou cestě vdechnout duši. Tak pozor, ať neuděláš chybu. Cesty bez duše jsou jako lidé bez duše.

citace

Smolo před započatým prvovýstupem: “Tak co Alešáku, jak by sis to dnes přál? Uděláme něco pěkného, zajištěného? Nebo nějaký pomníček?”

text5

První bivak ve velké stěně

Je fajn, že máš na papírku všechny tři alternativy sestupu z vrcholu a pro jistotu i jejich kopii na iPhonu a iPadu. Je skvělé, že jsi sečtělý a napadá tě hned několik nadávek na meteorology, kteří přeci slibovali pěkné počasí. Je ohromující, že dokážeš sestrojit matematickou rovnici znázorňující rychlost, jakou byste se museli pohybovat, abyste za 8 hodin uvedených v průvodci vylezli až na vršek, nikoli do třetiny stěny, jak se stalo. První neplánovaný bivak.

citace4

Večeři? Nemáme.
Spacák? Nemáme.
Snídani? Nemáme.
Něco k pití? Nemáme.
Signál na mobilu? Nemáme.
Hlad a zimu? Máme.

text 6

První tlama na zem, nosítka a sanitka

První ztráta dobrýho kámoše, který tu bude chybět. 

Bohužel i tohle k lezení občas patří. A pokud jsi dobrý člověk, dostaneš se do nebe, kde je určitě skvělý tření, nestojí se fronty na cesty, nemusí se tam pracovat, pískovce tam nikdy nezmoknou, podlaha je z bouldermatek, pivo tam večer teče zadarmo z kohoutku a v každým bivaku čeká termoska se svařákem a zábavná společnice.

Až se ti promítne celý tvůj život před očima, tak pak vypni prezentaci fotek na počítači a běž raději lézt. Zcela jistě tam na tebe číhá nějaké “Poprvé“.

 

 

Pokud chceš vědět o našem dalším článku, sleduj eMontanu na Facebooku.

 

Title

Alešák Procházka

Autor

Zbožňuje tep velkoměsta. Mlčky žasne nad technickým pokrokem, moderními trendy, hltá poslední výkřiky módy.
Nenechá si ujít žádnou společenskou akci či kulturní událost.
Denně čte noviny,
sleduje burzu. (haha)

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Související články