Minulý rok zaskočil Miloš Zeman některé pískaře svým rozhodnutím, že občané půjdou k urnám 25. a 26. října. Vznikla tehdy domněnka, že prezident změnil termín dušiček, a tím obava, aby jen tak z rozmaru nezměnil třeba i datum začátku oficiální pískovcové sezóny.
Tím magickým dnem, kdy to vypuklo, byl 1. duben. Většina skalních oblastí Českého ráje se prvního aprílovéha rána otevřela jak náruč milované ženy. Byl to den, kterého se lezci pohlceni krásou pískovcového lezení nemohou celou zimu dočkat. Březnová pohádka na dobrou noc se skokem změnila v dubnovou realitu. To, co bylo ještě včera jemné fluidum, kterého se nedalo ani dotknout, má dnes hmotnou podobu, skály tiše vábí jak zpěv Sirén, a tomu se jak známo nedá odolat.
První duben má stejnou váhu jako začátek Olympijských her pro některé sportovce. A shodně se tu výkony podávají pod kruhy (jistícími pozn. red.).
V návaznosti na začátek pískovcové sezóny probíhá v mnoha lezeckých oblastech jakýsi jarní úklid. Dobrovolná brigáda, na kterou se lidé sjedou jen tak, z lásky k přírodě a k dané oblasti, aby se setkali s kamarády ze skal, které celou zimu neviděli. Horolezci upravují přístupové pěšiny, rozbité schody a zábradlí, sbírají odpadky, zpevňují protierozní zábrany a zkrátka vše připravují na další rok. A večer to společně pořádně zapijí, to je snad jasné.
„První duben má stejnou váhu jako začátek Olympijských her pro některé sportovce. A shodně se tu výkony podávají pod kruhy.”
Zřejmě nejznámější taková akce “Otevírání Skaláku” probíhá tradičně v první polovině dubna v Hruboskalsku (v okolí zámku Hrubá Skála u Turnova). Kulturně-společenskou úrovní ji lze přirovnat k návštěvě Národního divadla či předávání Oskarů.
Vedle časového omezení lezení na písku také platí, že je zakázáno lézt na mokré či zavlhlé skále. Důvodem je složení této horniny, kdy jsou zrna písku držena pohromadě tmelem. A tento tmel je částečně rozpustný ve vodě, takže za vlhka ztrácí svou původní pevnost. Pískovec se pak ničí, chyty lámou a lezení není požitkové, ohleduplné ke skalám ani bezpečné.
Zkrátka 1. duben patří mezi několik dní, několik pevných bodů, které mají každoročně v životě pískaře zcela mimořádnou důležitost. Pro úplnost uvádím i ty ostatní.
“Jaké máte Novoroční přání?”
Lezec: “Přeji si, aby všichni moji parťáci měli pořád volno a aby celý rok nepršelo.”
Jiný lezec: “Kéž by se stal zázrak a já nepoztrácel, či nepřišel o žádné horolezcké vybavení. A ať se nezdraží pivo.”
“Jak trávíte tyto svátky?”
Lezec: “Cestou ze skal takhle uškubnu pár vrbových proutků a za nepatrné násilí na ženách se zadarmo opiju.”
Jiný lezec: “Spletu dohromady pár smyček, vyšupám baby v nejbližší vesnici a až do konce května mám zásobu vařených vajíček.”
“Co pro vás znamená 1. máj?”
Lezec: “Začíná sezóna v Ádru. Kdo má nalezené metry, jinam ani nechce.”
Jiný lezec: “Nojo, Ádr – to je království spár a psychicky náročných cest. Je jako tajemná truhla, kdo ovšem sebere odvahu ji otevřít, najde samé perly. A drahokamy.”
“Co teď budete dělat, když dnes skončí pískovcová sezóna?”
Lezec: “Já nemám slov. Tento den je pro mě smutnější, než úmrtí v rodině nebo získání zaměstnání.”
Jiný lezec: “Jsou sice oblasti, ve kterých se dá lézt i nadále, třeba některé části Česko-Saského Švýcarska, či Suché skály, ale přesto budu chodit do “zavřených” oblastí, buď jen tak na vycházky, na stanovení lezeckých cílů pro příští sezónu, či nasávání atmosféry a energie, která se mezi skalami line.”
“Jaké byly Vánoce?”
Lezec: “Prasknul nám stůl pod tíhou kapra a salátu. Doufám, že všichni kámoši dostali od Ježíška to vybavení, které nemám, abych si je pak od nich mohl půjčovat.”
Jiný lezec: “Parádní, pod uříznutým jehličnanem jsem našel trs karabin a další lezecký matroš, který jsem za celý rok poztrácel.”
Vám, kdo čirou náhodou nelezete, vzkazuji: Jeďte se jen tak na výlet podívat do některého z pískovcových měst. Drábské světničky, Prachov, Příhrazy, Adršpach, Teplické skály, Tisá… Sami uvidíte tu krásu, pochopíte vášeň, která se v pískařích každoročně probouzí. A když přiložíte zlehka tvář k nějaké pískovcové věži, do jejíž stěn se opírá slunce, a zvolna se nadechnete nosem, ucítíte slabou jemnou vůni, na které se však dá snadno vytvořit závislost. Navíc teď už víte, v jakém období máte šanci natrefit na otrhané nadšence ověšené cinkajícími karabinami, kteří gentlemansky komentují linie kolemjdoucích turistek a večer navíc udělají radost hospodskému, že už zase musí narážet dalšího suda.
Pokud chceš vědět o našem dalším článku, sleduj eMontanu na Facebooku.