Často proteklá (dělaná v ukrutném dešti), s plesnivým nádechem, trochu lámavá. Kdekomu by mohla připadat dost nevábně. Skoro by se dalo říct, že ostrovská Separátka funguje i jako metafora doby, ve které vznikla. Jirka „Prcas“ Slavík tuhle linku otevřel v roce 1982, tedy v době, kdy se u nás lezcům a volnomyšlenkářům nežilo úplně snadno.
Jméno „Separate Reality“ jí dal podle slavné yosemitské spáry, kterou z fotek určitě znáš. Udělal ji Ray Jardine (vynálezce frendů, pozn. red.) a v roce 1978 jako první RP vylezl Ron Kauk (ten desítky let žil ve známém Campu 4, pozn. red.) a jeho cestu později proslavily free sólo přelezy velkých jmen. První byl Wolfgang Güllich, po něm Heinz Zak a třetí se v yosemitské „Separátce“ bez lana prošel Dean Potter (o jeho přístupu k sólování jsme psali tady, pozn. red.).
.
.
Když si tehdy českoslovenští lezci chtěli tuhle stropní krasavici vyzkoušet, měli smůlu. „Vycestovat v tý době bylo velice obtížný, protože fungovaly takzvaný devizový přísliby, který dostávali jen vyvolený lidičky. Když člověk zažádal o devizový příslib, tak ho komunisti většinou poslali do háje,“ vzpomíná autor skalní kopie Jirka „Prcas“ Slavík, „z lidí v lezecké komunitě, se kterými jsem se tehdy potkával, ten devizák nezískal v podstatě nikdo. To bylo gró toho, proč si vylézt Separate i u nás. Takže ten název měl takovýhle trochu rebelský podnět.“
Pro eMontanu letos vylezl českou „Separátku“ Ondra „Kolouch“ Hrudka.
– Popisuje a leze „Kolouch“ Hrudka –
Ondra „Kolouch“ Hrudka
Jsem milovník spár, takže Separate reality byla pro mne jasná volba. Je to unikátní stropová spára, kterou na našich pískách jen tak nepotkáš.
Lezla se mi výborně. Když si člověk umí pohrát se žábami a má trochu síly, tak má velkou výhodu. Překvapila mě ale tím, že jsem si myslel, že nejtěžsí místo bude odlézt od kruhu k první erárce, kde spára má nepříjemný tvar. Ale nakonec pro mě byl nejtěžší výlez ze samotného stropu. Podle filmu Ostrov čarodějů, kde Prcas visí za jednu ruku právě u výlezu ze stropu jsem očekával, že to bude „zívačka“, ukázalo se, že madlo tam sice je, ale neměl jsem dostatek síly, abych se do něj vyvěsil jako Prcas.
Jak na ní? Předem bych doporučil vybrat si vhodnou podmínku pro přelez. Za mě je ideální suchý podzim. Co se týká ochrany rukou, tak doporučuji buď tejpovaní nebo bez ničeho (rukavičky nedoporučuji). Ale určitě to záleží hlavně na velikosti ruky. Taky je dobré si dát pozor na stáří erárních smyček a nespoléhat na jejich funkčnost.
„Obalil si ruce flastrama podle Američanů,
jak tehdá lezli. Dal jsem si smyčku,
vyrazil jsem a už nebylo zbytí.“
Prcas Slavík
Vzpomínka „Alešáka“ Procházky
„Nežerkova spára“ na Bludiště, „Smítkova spára“ na Rakev a „Separátní realita“.
Tehdá – ve svých lezeckých začátcích, jsem si usmyslel, že až vylezu tyhle tři,
budu sám sebe považovat za spáraře. Jasně, všude kolem máš kilometry dalších puklin,
ve kterých se oddělí zrno od plev, ale tyhle zmíněné tři byly na začátku touhy
naučit se v tom hýbat.
Separátka mi sedla. Vlastně by to mohla být pohodová VIIa žabka
s jedním béčkovým místem za pěst, kdyby to nebylo tak blbě nakloněný. (foto)
.
_________
.
Text a video o „Separátce” v Ostrově patří mezi naše „Příběhy cest“. Dole najdeš další videa, kde jsme také šli po historii cesty. Děkujeme Hanibalu za partnerství téhle rubriky bez vlivu na její obsah.
Pokud jsi frajer nebo frajerka a chceš ocenit naši práci,
zvaž prosím cvaknutí přispěvatelské samolepky,
ať můžeme točit další videa. I malá částka pro nás znamená velkou podporu.
„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.
Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“