.
Ať už to byl Wolfgang Güllich, Adam Ondra nebo Oliver Perry-Smith… Když chtěl některý lezec ve své době posunout klasu o stupínek výš, slušelo se, aby měl přelezeny tehdejší nejtěžší cesty. V druhém kroku pak ohromil komunitu a předvedl něco svého – něco výjimečného. A nakonec doufal, že jeho cestu chvíli nikdo jiný nezopakuje, čímž si zajistí své místo na čele. Často tak vznikaly divoké vizionářské linky – a o nich bude tenhle článek.
Připravili jsme pro tebe seznam přelomových sportovních cest. Ze začátku však slovo „sportovní“ dáváme do uvozovek – putování historií startuje v pískovcovém Sasku, které lze „sportovním“ nazvat jen velice nadneseně. Přestože se v tamních cestách lezci báli a budeš se bát i ty, začátkem minulého století určovaly saské linky standard obtížnosti pro celý svět. Ohnisko těch nejlepších se pak krátce přesunulo do Itálie, v sedmdesátých letech hořelo v USA a pak ho zpět do Německa stáhnul Wolfgang Güllich – jako jediný lezec světa posunul klasifikaci čtyřikrát.
Kde tedy najdeš ty přelomové cesty, které si jednoho dne můžeš vyzkoušet?
A jací jsou lidé, kteří stupnici tvořili?
Pusť se do toho. Klidně po částech.
(Klasifikace obtížnosti je velmi subjektivní věc a názory na ni se často různí. Přestože jsme se snažili být poctiví, seznam ber prosím s mírným nadhledem. A pokud lezeš cesty do 6a, neber článek jako diskriminaci, ale jako motivaci ke zlepšení, pozn. red.)
.
.
.
Nejstarší 6+ na světě začíná nepříjemným osmimetrovým koutkem, kde si možná řekneš: „Co tu dělám?“ a pokračuje převisem z police, kde Perry s partou tehdy stavěli. Pokud chceš místo přelézt čistě, je to trochu těžší (VIIc/6a+). Poté stoupáš „pěknou spárou“ – jak pravdivě líčí průvodce, až k velkým hodinám na hraně. Tady prvovýstupci opět stavěli, ale to se dnes nenosí a ani ti to nepomůže. Od hodin tě čeká famózní desetimetrový dolez po tupé hraně.
.
.
„Perrykante“ je sice krásná a 35 metrů dlouhá cesta, přesto ale upadla v zapomnění a většina literatury uvádí jako první 6a na světě „Starou cestu“ VIIb – prvovýstup na Teufelsturm. Rovněž v Sasku, rovněž 1906, rovněž od Perryho. Svého věhlasu tahle linka dosáhla kvůli své morálové vybroušenosti – z údolí ke knížce skoro 40 metrů a ani jeden kruh.
A tak se často stává, že lezci dnes pro výstup na věž raději volí VIIIb hranu „Talseite“ se třemi kruhy. Perry si hold uměl poradit bez kruhů (nutno férově dodat, že k jištění použil „švébe“ – lano přehozené z protějšího masivu. Tím se zajistil aspoň na spodní půlku cesty, pozn. red.). Každopádně, i dnes se „Stará cesta“ leze odspoda – máš-li aspoň tři stupně převahu a pár lanovic na sedáku, mělo by to fungovat.
.
.
Když se začneš bát, představ si Olivera Perryho-Smithe v čapce, pohorách a s konopným lanem na zadku. Tenhle Američan-bohém z bohaté rodiny do německého zapadákova přijel na přelomu 19. a 20. století svým silným autem, aby si užíval života. Lovil dobrodružství a dařilo se mu – nechyběl u prvního výstupu žádné významné věže své doby. A Teufelsturm je považovaný za jeho mistrovský kousek.
Prvovýstupu na „Ďáblovu věž“ se účastnil také Rudolf Fehrmann, který ve stejném roce vydal prvního lezeckého průvodce v kontinentální Evropě (úplně první vyšel v Anglii, pozn. red.). Mimo jiné v něm označil výstupy na věže, u kterých pionýři sáhli k žebříkům nebo sekání stupů, jako nesportovní. Řekl, že to se nedělá, a položil tak základy saské lezecké etiky.
.
Když 18. září 1910 Max Matthäus přelezl spárovou cestu „Südriss“ na Kreuzturm, dal ji klasifikaci VIIc. Ve stěnovém lezení téhle obtížnosti dosáhl až Arno Sieber v roce 1916, kdy udělal odvážnou, z dnešního pohledu nelogicky jištěnou, cestu „Sieberkante“ na severozápadní hraně Vorderer Torsteinu poblíž Schmilky.
.
Volání téhle vyzývavé tupé hrany vyslyšel jako první rodák z Teplic – Emanuel Strubich. Ve spodní části cesty tě čeká stěnové lezení přes smyčky a po cvaknutí kruhu traverzuješ zpátky na hranu. Uděláš nepříjemný krok v rajbasu, na hraně poté cvakneš další kruh a kus nad ním tě čeká druhé nejtěžší místo cesty. Proč takový detailní popis? Abychom zdůraznili, jaký byl Strubich bourák – oba dva dnešní kruhy jsou dodané! Bohužel, tento geniální lezec zahynul v Alpách pod lavinou ve svých 35 letech.
.
Kroky, které tě čekají v téhle hraně, jsou spíš za VIIIa, ale cesta je to morálově náročná – kruh tady stejně jako na Teufelsturmu nečekej. Při nejtěžších pohybech ti, stejně jako prvovýstupcům v roce 1921, hrozí pád na skalní blok, který leží na předskalí. Populárka to zrovna není – za svých téměř sto let nasbírala přibližně 40 přelezů.
Měla by se morálová náročnost zohledňovat v klasifikaci? Některé průvodce udávají této vykřičníkové cestě VIIIa, některé VIIIb. Tahle nepříliš oblíbená cesta je možná první „sedmou“ na světě – tehdy Sasko předbíhalo Alpy o téměř celé půl století a Amerika ještě spala. Jinde v Evropě se začaly lézt sedmy až v roce 1977 – v Alpách poprvé díky Reinhardu Karlovi a Helmutu Kieneovi – cesta „Pumprisse“ na Fleischbankpfeiler a ve Frankenjuře je ten samý rok rozjel Kurt Albert – „Die Gelbe“, dnes 7+.
.
Tohle už je sedma se vším všudy. Moderní mírně převislá stěnovka, kde ti natéká na dobrých lištách v perfektním materiálu. Jen to jištění není moc perfektní, ale na prvovýstupce se nezlob – existují i zábavnější činnosti, než osazovat kruh bez vrtačky. A navíc se to tehdy smělo provádět jen z volné lezecké pozice. Vlastně můžeme být rádi, že tam kruhy vůbec jsou. Takže až pojedeš do oblíbeného Bielatalu, můžeš tuhle hranu vyzkoušet. Nezapoměň ale, že prvovýstupce se dole jistil lanem přehozeným přes strom, tak k prvnímu kruhu lez opatrně. Kombinace hvězdičky s vykřičníkem v průvodci vypadá žertovně a mluví jasně: „Je to pěkné, ale dej si pozor!“
.
.
(Šedivé cesty s hvězdičkou informují o klase, která byla chronologicky předstihnuta ještě lepším výkonem, pozn. red.)
.
K tomuto legendárnímu převislému sokolíčku v koutě se váže také celkem legrační příběh. Když Fritz Eske v 60. letech dorazil do Saska, zeptal se: „Co tady máte nejtěžšího?“ Místní mu doporučili cestu „Rüberzahlsteige“ VIIIc na Frienstein. Jak už to ale v Sasku bývá, Fritz nalezl někam jinam, než měl. Nalákala ho skoba, kterou viděl vysoko v převislém sokolíku. Tu tam však neumístili lezci, ale z těžko pochopitelného důvodu ji tam předtím zatloukla skupina gymnastů, kteří na místě trénovali lidskou pyramidu. Tohle však Fritz nevěděl, a když ke skobě dolezl, zjistil, že je špatná a hýbe se. Opatrně z ní osadil kruh a utekl. Později se vrátil a cestu probojoval s odsedáním ve smyčkách za IXa AF. Dnes je v téhle silové a klouzavé cestě dole o jeden kruh navíc, během prvního opakování ho přidal Bernd Arnold, a její RP obtížnost je IXb.
.
Lezení se rozšířilo z písků do celého světa a našli se i noví odvážlivci, například Raffaele Carlesso, který se rozhodl přelézt 24 délek – 700 metrů dlouhou cestu na horu Trieste stylem – a teď pozor – free solo za 8-, k tomu všemu bez bot a v roce 1934!
Ke vzniku této první 6c+ se dodnes pojí spousta otázek. Raffaele Carlessco byl poměrně neznámý lezec, jehož nejtěžší cesty se pohybovaly spíše kolem VI+ UIAA. Vícedélka „Via Carlesso-Sandri“ je tak dodnes živě diskutovaná a nejasná. Občas nezbývá, než doufat v lezeckou etiku a pravdomluvnost. Třeba se někdy dozvíme, jak to bylo.
.
.
.
Zatímco se lezení rozmáhalo do celého světa a stupnice se rychle rozšiřovala, mladý Reinhold Messner zcela nepozorovaně přelezl v Dolomitech svůj projekt jako vůbec první 7a / 8 UIAA. Jelikož tento výstup nebyl zopakován dlouhých 42 let, vydal se italský lezec Nicola Tondini zkoumat horlivě diskutovaný zdánlivě nepřelezitelný čtyřmetrový úsek téměř holé stěny a v roce 2010 konečně uspěl. Lezecký svět si tak uvědomil, jakého úspěchu tehdy Reinhold dosáhl.
.
.
Na písku vylezll první 7a Bernd Arnold, konkrétně „Nordwand“ na věž Schwager v roce 1970. Cesta má sice šest kruhů, ale autoři průvodce jí nedali hvězdičku, a tak zůstává trochu v zapomnění.
.
První cestou, která se považuje za 7a+, je devítimetrový kus skály, který bez lana vylezl John Gill. Jedná se v podstatě o boulder z doby, kdy bouldering ještě pořádně neexistoval. John tehdy přelezením tohoto hladkého balvanu u cesty (video) zaznamenal velký úspěch a tento high ball díky své výšce prověřuje sebejistotu a sílu lezců dodnes. (Informace o první 7a+ lanové cestě se nám nepodařilo dohledat, pozn. red.)
.
Technická pikantnost, která si stále drží respekt. Plotnové lezení, kde první velice těžké místo přijde už pod prvním borhákem. John Gosling jako jeden z prvních ukázal světu, že lezení není jen o svalech, ale také o naprosté sebekontrole, preciznosti pohybu a vnitřním klidu.
.
Autor Greg Lowe, spoluzakladatel outdroorové značky Lowe Alpine, pojmenoval tenhle výstup podle jeho nejtěžší délky – ohromné střechy hodnocené jako 5.12 – „Macabre Roof“. Dohromady má cesta délek pět.
.
Vzestup obtížnosti po sedm let trvající pauze odstartoval Steve Wunsch svým projektem o třech délkách a stejně jako v předchozím stupni – nejtěžší délce ve stropním boulderu.
.
.
.
Tuto slavnou cestu vysóloval v roce 2011 neméně slavný Alex Honnold. Pokud si ji budeš chtít vylézt také, čeká tě zahnutá tenká spáro-trhlina, která je hlavně ve druhé půlce výrazně převislá – během zákládání frendů asi slušně natéká. Linku vytyčil Ray Jardine v roce 1977 a poprvé byla vylezena OS v roce 1984 britským Jerry Moffattem.
.
Pouhých 12 metrů dlouhá prstová spára v téměř 40stupňovém převisu vypadá na první pohled jako vyzývavý high ball. To samé si myslel i Tony Yaniro, ale po desítkách marných pokusů a naprosto zničené kůži na prstech toho musel nechat. Po několika návratech domů, kde si postavil tréninkovou spáru, usoudil, že tahle cesta je nejtěžší věc, co kdy lezl, a posunul s ní tak stupnici na další číslo – francouzskou osmičku. Ve svém finálním přelezu založil Tony do spáry tři friendy.
.
.
Profil „the Face“ je od spodu mírně převislý a následně přechází do vertikály (video). Cesta vede jen po dírkách a na první pohled vypadá nelezitelně, což si mysleli i zdejší lezci Norbert Fietz s Norbertem Bätzem, kteří se o přelez marně snažili. Jakmile ale zakročila anglická síla Jerryho Moffatta a Chrise Goreho, cesta byla konečně přelezena.
Stala se tedy první cestou této obtížnosti, ačkoli svět o ní neměl zdání, a do popředí a světových tabulek se místo ní dostal až o rok později vylezený projekt „Maniac“ od Dana Goodwina. Dan byl známý primárně pro svůj exhibicionistický styl – velice rád předváděl vlajky a visy na jedné ruce, zatímco free sóloval své projekty. Přelézal také mrakodrapy.
.
První světová desítka stupnice UIAA. Cesta, která odstartovala Wolfgangovu velkou sérii, po slavném období pískovcové éry v Sasku a Americe přitáhla začínající hvězda Wolfganga Güllicha na delší dobu pozornost zpět na německou komunitu…
.
Poměrně ironický název vznikl proto, že technika v této cestě je tak precizní, že vyžaduje výborné znalosti lezení na skále, a není tak pro „stěnkaře“ odkojené lezeckou halou.
Stala se nejslavnější cestou australského kontinentu poté, co se o její přelez nejdříve snažil Martin Scheel, a jelikož v této době bylo ještě poměrně běžné vysekávat chyty, pokusil se ulehčit si projekt právě touto technikou, ovšem marně.
To přitáhlo pozornost Wolfganga, který přiletěl a se svou elegancí cestu poslal. Vysekaný chyt ovšem nedal spát některým „klasikům”, proto se jistý Andy Pollitt rozhodl učinit tomu přítrž a chyt zalepit. Po letitém pokusování různých lezců se ovšem lepidlo napůl vydrolilo a dnes je tak v onom místě komická vzpomínka na tehdejší nekalé postupy.
.
.
„La Ravage“ je malá výjimka – tady se klasa zvedla jen o mezistupeň-lomítko. Nicméně, co je geniální – cestu navrtal Vašek „Voďár“ Vodička. Jednu dobu však myslel, že tenhle patnáctimetrový projekt nikdy nevyleze, tak ho přenechal Menestrelovi. Menestrelův výstup ale Voďára namotivoval a český lezec cestu poslal hned měsíc po něm. Kluk z Čech tedy v roce 1986 vylezl nejtěžší cestu světa.
Adam Ondra „La Ravage“ vylezl on-sight a velmi si toho považuje. Je to jediná onsightovaná cesta nad 8b+, která byla udělána v 80. letech. Tou dobou se cesty dělaly většinou v kolmici, a tak je těžké je na první pokus přečíst.
„Pokud je na lezení nahlíženo jako na umění, potom je jeho hlavní složkou kreativita.“ Wolfgang Güllich
.
Tato cesta měla původně snazší variantu hodnocenou nejčastěji 8b, místní lezci však postupně vylámali původní klíčové dírky takovým způsobem, že paradoxně vznikly větší chyty a obtížnost značně klesla. Wolfgang oba tyto chyty zase zpátky zabetonoval, čímž vytvořil nejtěžší cestu světa od té doby, hodnocenou jako 8c.
.
Přelez, který si Ben nadělil v den svých narozenin, narušil Wolgangovi jeho sérii. „Hubble“ je 15 metrů dlouhá bouldrová cesta v Anglii a její přelez je tím těžší, že v místních podmínkách je téměř neustále vlhko. V roce 2010 se ji neúspěšně pokusil přelézt Adam Ondra a označil ji za cestu, která jemu osobně přijde stejně těžká jako „Action Directe“, která vznikla o rok později. „Možná by bylo rozumnější dát Hubblu 8B+ boulder, čímž by to o desetiletí byl první 8B+ boulder světa,“ naráží Adam na to, že „Hubble“ je kratičká cesta a nejtěžší kroky jsou v první půlce. Kdyby byl dole rovný dopad, dala by se lézt s bouldermatkou. „Ten 7c+ free solo dolez už by žádnou obtížnost nepřidal,“ říká Adam. Dnes se cesta většinou začíná na top rope s nacvaknutou první expreskou, která je poměrně vysoko. „Osobně bych byl raději, kdyby první 9a byla impresivní ‘Action Directe’, ale když se na to podívám objektivně, tak jako první 9a mi přijde ‘Hubble’, což je škoda, když je to takový šlem,“ myslí si Adam.
Opačný názor má Alex Megos. Ten přelezl „Action Directe“ během odpoledne a „Hubble“ mu trval dva dny. Přesto nakonec řekl, že mu „Hubble“ přijde lehčí, protože je tak krátký.
.
.
Nejčastěji uváděným prvním 9a na světě je projekt původně vytyčený již v 80. letech českým rodákem Milanem Sýkorou (syn ádrovského Bohumila Sýkory, co napsal knížku Pískaři. Milan se odstěhoval do Německa a ve Frankenjuře je známou osobností. Na Česko však nezanevřel, udělal u nás známou teplickou cestu „Návrat ke kořenům“ Xa na Chobotnici, pozn. red)
Zpátky k „Action Directe“ – ta se svého přelezu dočkala v roce 1991. Opět pouze 15 metrů dlouhá linie (topo) je jednou z nejslavnějších linek ve Frankenjuře, a stala se tak ultimátní zkouškou „9áčkařů“ – do dnešního dne ji poslalo 22 světových lezců. Wolfgangův slavný „campus board“, který máš doma možná i ty, vznikl právě při tréninku pro přelez této cesty. Níže přelez Adama Ondry z roku 2008:
.
.
.
Opakování téhle padesátimetrové převislé cesty od německého lezce Alexe Hubera dalo Adamovi docela zabrat. Říká, že pokud je například „La Rambla“ 9a+, potom je „Weisse Rose“ určitě také. Nikdo jiný než Alex a Adam zatím cesty „Weisse Rose“ a „Open Air“ – z roku 1996, rovněž 9a+, nezopakovali.
Proč na ně nikdo ze světové špičky nejezdí? Schleier Wasserfal je velmi specifická záležitost a rakouští lezci se jí vyhýbají – i když by byli za 50 minut z Innsbrucku na parkovišti. Váže se k ní určitý mýtus obtížnosti a oblast pro ně záhadným způsobem není „sexy“. Adam Ondra má ale tyhle skály rád: „Hlavně ‘Weisse Rose’ je podle mě úplně super cesta.“ Obě cesty – „Weisse Rose“ i „Open Air“ Alex Huber původně navrhl za 9a.
Až do Adamova zásahu byla za světově první 9a+ považována „Realization” od Chrise Sharmy z roku 2001, která je prodloužením slavné cesty „Biographie” 8c+. Tuhle linku musel Chris při pokusech o přelez vylézt dohromady 20krát. O názvu cesty se dodnes spekuluje – podle francouzské tradice cestu pojmenuje lezec, který ji až nahoru vynýtuje – což byl v tomto případě Jean-Christophe Lafaille v roce 1989. Chris se však řídil americkým standardem, kdy cestu pojmenovává prvolezec, který ji vyleze až nahoru – dal jí tedy název „Realization“.
.
.
Úctyhodných 75 lezeckých metrů v suché poušti začíná nejdříve 20 metry na polici, kde si můžeš posedět. Pak následuje převislé lezení v délce 35 metrů s bouldrem uprostřed, kde Chris Sharma uplatnil svoji strojovou vytrvalost. Americký lezec si pro lezení této cesty a spouštění musel nechat vyrobit speciální lano, protože žádné běžně dostupné sportovní lano nebylo dostatečně dlouhé. Cestu zopakoval Eathan Pringle. Adam Ondra ji nezkoušel.
.
„Nejlepšího lezce z tebe dělá vůle. Ti nejlepší se nevzdávají – zkouší to znovu a znovu.” Chris Sharma
.
Adamův první projekt v jeskyni Hanshelleren – tahle cesta měří 55 metrů a dá se rozdělit na dvě délky, přičemž první déla je hodnocená za 9a+/b a je boulderového charakteru. Po ní následuje druhá délka, charakterově lehčí, ale o to víc vytrvalostní. Adam tímto projektem předběhl Chrisovo dlouholeté snažení v projektu „La Dura Dura“, který postupně v roce 2014 oba přelezli a ustanovili ho tak druhou cestou této obtížnosti. Třetí a poslední cestou hodnocenou jako 12 UIAA je potom „Vasil Vasil“ v Moravském Krasu, která patří jak jinak než Adamovi a stejně jako „Change“ dodnes nemá opakování.
.
.
Zatím vedoucím práskem v tabulkách obtížnosti je 45 metrů dlouhá stropní linka v „Adamově jeskyni” ve Flatangeru se sklonem okolo 60 stupňů. Podle Adama jde o 25 metrů 8b lezení, rest v koleni, poté 8C bouldrová sekce, další ne úplně pohodlný rest a poté další 8B bouldrová sekce.
Některé kroky jsou tak specifické, že na ně musel několik měsíců speciálně trénovat pohyby jednotlivých partií v těle – například lýtka. Rozhovor o Adamově přelezu čti tady.
Podaří se přelez někomu zopakovat? Konkrétní jména nás v redakci nenapadají, možná Alex Megos. Posune se klasa ještě výš? S ohledem do historie to pravděpodobné určitě je. Adam je v životní formě a stále na sobě pracuje. My smrtelníci můžeme pouze s napětím sledovat, zda udrží štafetu a bude stoupat stejně jako kdysi Wolfgang Güllich, nebo ho dožene mladší krev.
.
.
Ačkoli posouvání hranic možností zůstalo pouze v pánské společnosti, lezeckou historii výrazně zasáhly i zářezy lakovaných drápků. A bylo by nefér na ně zapomenout.
Sportovní lezkyně Lynn Hill vyhrála světový pohár a několikrát obhájila závody Rock Masters. Její nesmazatelný zápis do dějin lezení však zůstal v žule – v roce 1993 se stala prvním člověkem v historii, kdo volně přelezl cestu „The Nose“ na slavném El Capitanu a vzala tak vítr z plachet celé řadě borců ze skupiny Stonemasters, kteří do té doby v Yosemitech diktovali tempo.
Ale ani ostatní lezkyně nezůstávají nijak pozadu.
9. 9. 2017 oznámila belgická reprezentantka ve sportovním lezení Anak Verhoeven přelez svého projektu „Sweet Neuf“ a navrhla klasifikaci 9a+. Pokud se číslo potvrdí, stane se Anak první ženou v historii, jež překonala tuto obtížnost prvovýstupem.
Dosud jedinou ženou, která vylezla 9a+ byla Margo Hayes, která ve svých 19 letech přelezla 9a+ už dvakrát. Nejdříve v únoru 2017 cestu „La Rambla“ v Siruaně, vytyčenou Alexem Huberem. A teprve před pár dny si připsala i Chrisovu „Realization/Biographie”.
Ve velice těsném závěsu je teprve šestnáctiletá Ashima Shirashi, která od chvíle, kdy se objevila na závodní scéně, vyhrává jeden mládežnický juniorský za druhým a už se umístila i na čtvrtém místě světového poháru dospělých. Jejím nejtěžším skalním přelezem se dosud stala cesta „Redpoint“ hodnocená za 9a/9a+, jejímž autorem je opět Alex Huber. Také je dosud jedinou ženou, která kdy vylezla boulder V15.
.
Facebook eMontany | Dočetl/dočetla ses až sem? To snad ne. Komentář nás potěší.
Narozen: Německo, 1947
Klíčová oblast: Sasko
Míry: 168 cm, 60 kg
Mluvíme-li o průkopnících lezení, nelze nezmínit žijící legendu a saského rodáka Bernda Arnolda. Po dlouhých 20 let udával směr saského lezení a byl dobrým přítelem například Wolfganga Güllicha. Kvůli režimu nemohl cestovat z NDR na Západ, namísto toho tedy lezl v Sasku a občas pojmenovával své projekty provokativními názvy jako projev protestu.
Na písku samozřejmě už tehdy platily velice striktní podmínky, za kterých směly vznikat prvovýstupy. Ty jsou dodnes podnikány pouze odspodu. Kruhy byly zatloukány nejprve z ruky z volné pozice, se stoupající obtížností však bylo tento styl brzy nemožné udržet a právě Bernd se v roce 1968 zasadil o možnost zatloukat kruhy ze smyčky, později ze skyhooků a vyrazil díky tomu za svými prvními devítkami a desítkami. Prvovýstupy má také v Česku, například „Big Wall“ VIIIc, o kterém na eMontaně najdeš Příběh cesty. Zdokumentovaný je také „Nordpfeiler“.
Je až neuvěřitelné, že tento lezec posunul v Labských pískovcích obtížnost o pět nových stupňů kupředu:
IXb 1970 Schwager, „Nordwand“
IXc 1972 Rauschenstein, „Lange Westwand“
Xa 1983 Amselspitze, „Schallmauer“
Xb 1983 Schwedenturm, „6. Versuch“
Xc 1986 Heringstein, „Barometer für Stimmungen“
(S Berndem Arnoldem plánujeme publikovat velikánský rozhovor příští rok, pozn. red.)
Narozen: Německo, *1960 – †1992
Klíčová oblast: Frankenjura
Míry: 178 cm, 68 Kg
Wolfgang byl německým sportovním lezcem a naprostou superstar sportovní lezecké scény, zemřel v pouhých jednatřiceti letech na následky autonehody, ale i tak stihl pozoruhodně zamávat s žebříčkem nejtěžších cest světa.
Poprvé narazil na strop klasifikace ve svých 24 letech, se svou cestou „Kanal im Rücken“, ohodnocenou jako 8b – ta byla první, jež pokořila hranici 10 podle UIAA klasifikace. Hned rok na to přelezl projekt pojmenovaný „Punks in the Gym“, který ohodnotil ještě o půl stupně výš, jako 8b+.
Pro svůj silově náročný trénink si sestavil vlastní vynález – campus board. V dnešní době naprosto nepostradatelná pomůcka všech světových lezců.
Se svou rostoucí formou pokračoval i přes 8c – „Walstreet“ a skončil historicky prvním devět áčkem: „Action Directe“, kterou zakončil svou slavnou sérii pár měsíců před svou osudnou nehodou.
V jeho vítězné sérii ho přerušil jen Ben Moon, který mu uzmul první 8c+.
Kromě své sportovně lezecké závislosti se věnoval i stylu freesolo a roku 1986 jako vůbec první lezec vylezl sólo neméně slavnou cestu „Separate Reality“ v Yosemitech. Tento přelez zopakoval až lezec a fotograf Heinz Zak o téměř dvacet let později, Heinz byl jeho velkým obdivovatelem a psal o něm v několika svých publikacích.
.
Narozen: Anglie, 1966
Klíčová oblast: Peak District
Míry: 173 cm, 79 Kg
Na přelomu 80. a 90. let přepisoval historické žebříčky anglické sportovní scény. Jeho nejznámějším projektem je „Hubble“, který sám Ben navrhl jako první 8c+. Jak bylo zmíněno v článku, po pokusech několika dalších lezců se objevila spekulace, zda není „Hubble“ díky své obtížnosti ve skutečnosti první 9a, kterou zatím drží „Action Directe“.
Ben se vždy orientoval především na krátké a silové projekty, po odchodu ze sportovní scény se dále věnuje hlavně boulderingu a také založil firmu nesoucí jeho vlastní jméno Moon.
Jak už je zvykem, jeho firma mimo jiné přišla s revolučním schématem interaktivní boulderové desky „Moon Board“, momentálně prorážející do světa lezeckého tréninku.
Narozen: Německo, 1968
Klíčová oblast: Schleier Wasserfall
Míry: 176 cm, 74 Kg
Dalším německým drtičem je Alex Huber, s nímž jsme nedávno udělali velký rozhovor. Lezec, který se podceňuje, jeho nejtěžšími projekty jsou dohromady tři 9a „Om“, „Weisse Rose“ a „Open Air“ a všechny tři mají pouze jedno opakování, Adamem Ondrou. Ten říká, že cesty „Open Air“ a „Weisse Rose“ jsou tak obtížné, že by jim určitě přiřkl obtížnost 9a+. Vzhledem k tomu, že je jediný, kdo je opakoval, rozhodli jsme se je do přehledu uvést jako 9a+.
Spolu se svým bratrem Thomasem přispěl do světa tréninku technikou „system board“, kdy ke klasickému „campusovému tréninku“ přidali stupy, aby tak lépe imitovali reálné lezení.
Narozen: USA, 1981
Klíčová oblast: Oliana
Míry: 183 cm, 75 Kg
Dlouhou dobu právem považován za nejlepšího lezce světa, Chris v roce 2001 přelezl v Céüse pokračování cesty „Biographie“, tento projekt poté přejmenoval na „Realization“. Tam se ovšem nezastavil a v roce 2008 zvedl klasu o další stupeň, v Kalifornii přelezl vůbec první 9b na světě.
Už v té době se na scéně objevil jeho jediný „oponent“ – Adam Ondra, se kterým poté v roce 2012 společně přelezli Chrisův původní projekt „La Dura Dura“, první uvažované 9b+.
Chris se mimo jiné vášnivě věnuje Deep Water Soloingu, a ačkoli je momentálně otcem na plný úvazek a spoustu času věnuje své nově postavené horolezecké stěně v Barceloně, nedrží se zpátky – v Olianě má dokonce rozlezený svůj vlastní projekt atakující možné 9c.
Narozen: Česko, 1993
Klíčová oblast: Flatanger
Míry: 185 cm, 68 Kg
Úřadující mistr v lámání čísel. Po dlouholetých sportovních zkušenostech, kdy vyhrával jeden závod za druhým, se už ve dvanácti letech zařadil mezi deset světově nejlepších lezců na obtížnost. Dosud se stal trojnásobným mistrem světa. Je jediným lezcem v historii, kterému se povedlo v jednom roce vyhrát světový šampionát jak v obtížnosti, tak v boulderingu, když v roce 2014 ovládl celou světovou sérii.
V roce 2012 ve svém Flatangerském projektu „Change“ pokořil hranici 9b+, předběhl tak Chrise Sharmu v jeho dlouholetém vlastním projektu „La Dura Dura“, na kterém spolu oba spolupracovali a postupně jej oba přelezli. Chris i Adam jsou tak dosud jediní dva lezci na světě, kteří vylezli tuto obtížnost.
.
.
Adam je často nazýván lezcem nové generace – jakmile se vrhne do závodního lezení, okamžitě vede ve všech tabulkách. V roce 2016 si zadal volně přelézt nejtěžší vícedélkovou cestu na světě hodnocenou až za 9a+, „Dawn Wall“ v Yosemitech. Tenhle projekt, který Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson v roce 2016 jako první volně prostoupili za 19 dní, zvládl Adam za osm dní. Prý by to šlo i za den…
Své světové prvenství potom Adam utvrdil v září 2017, když po několikaměsíčním boji opět ve Flatangeru volně přelezl svoji cestu „Silence“ ohodnocenou jako první 9c, čímž si na nějakou dobu pojistil titul nejlepšího sportovního lezce planety.
Použitá literatura
Ed Douglas: „The Ben Moon Story“, Statement, 2015.
Jeff Achey, Dudley Chelton, Bob Godfrey: „Climb!: The History of Rock Climbing in Colorado“, The Mountaineers Books, 2002.
Jaroslav Maršík: „Lezení v Sasku“, Freytag a Berndt, 2007.
„Vývoj lezeckých klasifikačních stupnic v Lake District, v Sasku a ve Fontainebleau“, bakalářská práce, Ondřej Jesenský, 2013 (Ke stažení zde)
Lezecké průvodce Berg- und Naturverlag Rölke
Použité internetové stránky (hlavní)
History of rock climbing – https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_rock_climbing
Hard rock climbs – First routes of each grade – https://web.stanford.edu/~clint/yos/hard.htm
Punks in the Gym – https://climbingsimon.wordpress.com/2015/05/05/punks-in-the-gym/
Američan v Drážďanech – http://fotonec.blogspot.cz/2009/08/normal-0-21-false-false-false.html
https://climbingaway.fr/en/tools/rock-climbing-scorecards?style=hvoieaptr&genre=Homme
http://www.1999er.gipfelbuch.de/page283.htm
https://www.emontana.cz/alex-huber-rozhovor/
https://www.emontana.cz/adam-ondra-dawn-wall/
Messner – http://www.planetmountain.com/en/news/alpinism/the-messner-slab-on-the-sass-dla-crusc-dolomites.html
https://www.epictv.com/
Lezec, požitkář, nadšený pozorovatel lidského snažení. Lezení je pro něj osvobozující možnost překonávání svých limitů. Fascinují ho příběhy lidí, kteří se nebojí žít za úrovní své komfortní zóny. Má strach z výšek a nikdy nechodí včas.
„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.